POHLED KAELIE

Ticho po jeho slovech bylo jako čepel přitisknutá k mému hrdlu.

Tělo se mi samo uzamklo v nehybnosti, každý sval byl napjatý, dech se mi zasekl v pevné smyčce strachu. Byl vzhůru. Zuřil. A díval se na mě, jako bych spáchala ten nejhrůznější myslitelný hřích.

Měla jsem prosit o odpuštění. Měla jsem sklopit hlavu, smrsknout se do mlčení, modlit se, aby mě ušetřil.

Místo toho