POHLED KAELIE

Dveře se s těžkým žuchnutím zavřely a nechaly mě s ním o samotě.

Ronanova přítomnost byla jako záchranné lano, nárazník mezi mnou a tou bouří, jíž král byl. Ale teď—teď jsme tu byli jen my dva. Jeho zuřivost. Můj rozechvělý vzdor. A ticho.

Bohyně, to ticho.

Tlačilo mi na uši, plnilo mi plíce jako kouř, husté a dusivé. Stál na druhém konci místnosti, hruď se mu zvedala a kle