DRAVENŮV POHLED

Noční vzduch byl tak chladný, až mě štípal v plicích.

Stál jsem na okraji lesa se založenýma rukama a zíral do prázdna. Měsíc visel nízko nad stromy, bledý a prázdný, jako by mě sledoval, jak se v tichosti hroutím. Můj dech stoupal v bílých obláčcích, ostrý a přerývaný, a mizel tak rychle, jak se utvořil.

Byl jsem tu už celé hodiny. Možná déle. Ztratil jsem pojem o čase.

Celý život