Pohled Kaelie

Žalář byl chladný. Chladnější, než by mělo být jakékoli místo, které v sobě drží živou duši.

Vzduch působil vlhce a tížil smutkem, jako by si samotné kameny nesly vzpomínky na křik a žal. Draven kráčel mlčky po mém boku. Jeho kroky byly pomalé, rozvážné a každý z nich se odrážel od stěn úzké chodby.

Objala jsem se pažemi, ale ten chlad vycházel zevnitř, ne z okolní zimy.

Konečně jsme