Pohled Kaelie

Můj otec vykročil vpřed jako první. Vypnul hruď, jako by si myslel, že ze mě pořád dokáže nahnat strach.

„Vždycky jsme věděli, že jsi výjimečná,“ prohlásil hrdě, jako by se ke mně celá léta nechoval jen jako k jakési prašivině. „Jen se na sebe teď podívej – stojíš tu po boku krále alf jako jeho družka a královna.“

Matka sepjala ruce, jako by právě byla svědkem nějakého svatého