Z POHLEDU RONANA

Nepamatoval jsem si, že bych usnul. V jedné chvíli jsem zíral do tmy a Sigridin pravidelný dech byl tou jedinou kotvou, která mě chránila před tím, abych se příliš hluboce neponořil do vlastní mysli; a hned v další se svět naklonil a já byl najednou úplně někde jinde.

Chlad.

Takový chlad, který pronikal rovnou kůží a svaly až na kost. Ten druh chladu, při kterém vás v plicích bolí