Alfa Valen

Mé sevření na Zoyině krku bezděčně zesílí – ne proto, že bych jí chtěl ublížit, ale proto, že její slova – ta její zasraná slova – ťala až příliš hluboko.

Její mokré řasy lemují ty vzdorovité oči, pod kterými mě pozoruje s čímsi na pomezí výzvy a pobavení, jako by ji testování mých hranic bavilo, jako by mě pro to chtěla posouvat na okraj.

Ona nedokáže poznat ten bod, kdy už musí s těmi