Úplně se posadím a spustím nohy přes okraj postele. „Nemůžu tu prostě zůstat napořád?“ zamumlám a promnu si oči. „Ani si nevšimneš, že tu jsem. Jen se schovám v koutě a nadechnu se jednou za dvě hodiny.“

Talia ze sebe vydá krátký pobavený smích. „Bohužel ne. Tohle je mé tajné útočiště. A já pořád potřebuju své soukromí. Ale… můžeš sem kdykoli zaplout, až se tvoje duševní zdraví zase rozhodne skoči