Studený vítr mě udeří do tváře, jakmile vyjdu z domu – teď už jejího domu. Toho, který jsem postavil vlastníma zatracenýma rukama v naději… s modlitbou… že mu jednou bude říkat domov.

Moje první družka se nikdy nedostala ani přes práh. Osud si ji vzal příliš brzy, dřív než jsem jí stihl ukázat život, o kterém jsem snil. Ale Zoya – tvrdohlavá, prostořeká Zoya – tu šanci dostane.

Pokud ten zatracený