Dveře do nejhlubší cely se se skřípěním otevřou a já vstoupím dovnitř. Vzduch je tu vlhký a dusí jako kouř, ztěžklý zápachem hniloby a staré krve. Na rozeklaných kamenných zdech plápolají pochodně a vrhají tančící stíny, které se kroutí jako démoni. Ze stropu visí železné řetězy, některé potřísněné zaschlou krví, jiné ještě lepkavé po nedávném použití. Tohle místo spolklo tolik výkřiků, že by je n