Jeho slova zasáhnou něco hluboko ve mně – ostře, a v lebce mi vytryskne tepavá bolest. A pak – obrazy. Útržkovité a míhající se jako blesky.

Holčička v bílých šatech, s třpytivým náhrdelníkem na hrudi. Smích Jace – mého nejlepšího kamaráda –, když stavíme hrad z písku a honíme vlny na břehu. Sladká vůně růží. Dřevěná houpačka pod starým dubem v zahradě. Jemné prsty mé matky, když mi zaplétá vlasy.