Z pohledu Hazel

Pohybovala jsem se po kuchyni s úsměvem, který jsem nedokázala skrýt. Pořád jsem sahala po věcech, které jsem nepotřebovala, odkládala talíře, jež jsem vůbec neměla v plánu použít, a zastavovala se jen proto, abych se znovu usmála. Poprvé po dlouhé době jsem se na něco opravdu těšila.

Greta si toho všimla téměř okamžitě.

„Až moc se usmíváš,“ poznamenala a opřela se o linku. „Co se