Vittoria

Cesta domů ubíhala v tichu – v takovém tom tichu, které přímo bzučí nevyřčenými slovy. Za okny ubíhalo město v rozmazané šmouze, pouliční lampy se leskly na skle a zespodu znělo vzdálené hučení motoru.

Mračil se do prázdna, jednou rukou svíral volant a druhou měl položenou na mém stehně. Cítila jsem bouři, která v něm pod tou klidnou maskou vřela, uzel napětí v jeho ramenou i záškub čelis