Dante

Slunce se sotva vyhouplo nad obzor, ale apartmá už bylo prohřáté doznívající vůní růží a včerejšího šampaňského. Protáhl jsem se a ucítil, jak tíha na mé hrudi povoluje, když jsem spatřil Vittorii schoulenou po mém boku; tichý rytmus jejího dechu působil téměř hypnoticky. Na několik ukradených vteřin jsem si dovolil jen tak se dívat, vrývat si do paměti křivku jejího krku, vějíře řas na její