Z pohledu Sienny

Otevřela jsem těžké dubové dveře a vstoupila do spoře osvětlené pracovny. Za zády mi cvakl mohutný zámek a uzavřel mě v místnosti. Pohledem jsem přelétla přes měkké kožené pohovky a vysoké police plné knih až k muži, který seděl za masivním mahagonovým stolem. Před sebou měl hromadu papírů. Husté černé vlasy mu padaly do tváře a částečně ji zakrývaly, ale ty oříškové oči jsem poznala okamžitě. Stáhly se mi plíce. Z místnosti jako by zmizel všechen vzduch.

Přímo přede mnou seděl Kaelen Kingston a vyzařovala z něj arogantní nenucenost. Můj egocentrický, nesnesitelný šéf a generální ředitel.

Žilami mi jako ledová voda protekla panika. Nohy mi přirostly k drahému perskému koberci. Ze všech bohatých a mocných mužů v tomhle obrovském městě mě Gideon Mercer poslal právě za ním. Stačilo pár vteřin a otočila bych se, rozrazila dveře a utekla do temné noci. Pak tísnivé ticho prořízlo tiché odkašlání.

Zvedla jsem oči. Jeho pronikavý oříškový pohled se upřel na mou zamaskovanou tvář.

Strach mě ochromil. V horečném, neohrabaném pohybu jsem plácla do vypínače na stěně vedle sebe a uvrhla pracovnu do hlubokých stínů, které prosvětlovalo jen bledé měsíční světlo pronikající velkými okny. Srdce mi zběsile bušilo do žeber. Po dlouhé chvíli mi došlo, že panikařím zbytečně. Zdobná maska Sirény mi dokonale skrývala obličej. Neměl tušení, že žena stojící v jeho pracovně je jeho obyčejná účetní.

Ledová hrůza se ve mně pomalu proměnila v něco jiného. Hluboko v hrudi se mi rozhořelo temné, opojné vzrušení. Nevěděl, kdo jsem. Celé měsíce jsem v kanceláři snášela jeho nelítostné příkazy, přezíravé pohledy a k vzteku arogantní chování. Teď byl jen dalším klientem. Probudila se ve mně dominantní Siréna, rozzuřená a hladová po naprosté kontrole. V duchu jsem si slíbila, že si dopřeju každou temnou představu o pomstě a nadvládě v práci, kterou jsem kdy v sobě chovala.

Otočila jsem závorou těžkých dveří. Ozvalo se pevné kovové cvaknutí. Shodila jsem z ramen těžký černý zimní kabát a nechala ho spadnout na dřevěnou podlahu. Stála jsem před ním jen v jemném černém prádle s úzkými pásky. Sáhla jsem k podvazkovému pásu, odepnula pevná ocelová pouta a nechala je viset na ukazováčku v rukavici.

Narovnala jsem ramena a sebejistě vykročila k jeho mahagonovému stolu. V tiché místnosti se rozléhalo klapání mých podpatků.

Kaelen seděl bez hnutí. Z výrazu se mu nedalo nic vyčíst, ale očima mi bezostyšně přejížděl po polonahém těle. Hltal pohled na odhalenou kůži a mlčky mě vyzýval, ať přijdu blíž. Hrubě mě podceňoval a už jen ta myšlenka mi rozdmýchala krev.

Zastavila jsem se přímo před ním. Stříbrná pouta o sebe cinkala v provokativním rytmu.

„Předpokládám, že mi Gideon na večer poslal nějakou náhodnou společnici. Opravdu nemám zájem, takže se můžeš vyprovodit sama.“ Kaelen se opřel v koženém křesle a založil si ruce na široké hrudi.

Zahodila jsem veškeré zábrany. Vrhla jsem se vpřed, přehodila mu nohu přes stehna a rychle se mu vyšvihla na klín. Než stačil pochopit, jak blízko jsem se ocitla, popadla jsem ho za zápěstí. Přitiskla jsem mu paže za opěradlo křesla a s ostrým kovovým cvaknutím mu kolem zápěstí zaklapla ocelová pouta. Chladný kov pevně zapadl a uvěznil ho v křesle.

Jeho hruď se prudce zvedala proti mé. Na hrudi jsem ucítila, jak se mu tep náhle a nepravidelně zrychlil. Zavrtěl se pode mnou, když mu došlo, že je spoutaný. Z oříškových očí mu zmizela znuděná lhostejnost a nahradilo ji záblesk skutečného šoku a temné zvědavosti.

„Dnes večer mi nebudeš říkat, co mám dělat,“ zasyčela jsem mu přímo do ucha.

Přejela jsem mu nehty v kožených rukavicích po odhalené kůži předloktí. Zaryla jsem je tak hluboko, že po nich zůstaly slabé červené stopy a na kůži mu vyrazila husí kůže. Svaly mu pod mým dotekem okamžitě ztuhly. Trochu jsem se odtáhla, abych mu viděla do tváře. Tmavé obočí se mu stáhlo. Prohlížel si mě s novou, intenzivní pozorností a pohledem mi sjížděl od prsou ke stehnům.

„Dobře. Za to, co se ti dnes v noci stane, ale neponesu odpovědnost.“ Odfrkl si a v hlubokém hlase mu zaznělo tiché, nebezpečné varování.

Tiše jsem se zasmála a jeho planou hrozbu pustila z hlavy. Popadla jsem ho za límec drahé košile šité na míru. Prudce jsem trhla a látku rozervala. Knoflíky odlétly a odskakovaly po dřevěné podlaze jako drobné kroupy. Širokou svalnatou hruď měl zcela odhalenou a nekontrolovaně se mu zvedala, jak krátce a zhluboka dýchal. Kůže ho pod mými koženými rukavicemi pálila horkem, když jsem mu bolestně pomalu přejížděla po klíčních kostech a dolů po pevných plochách břicha.

Začal dýchat trhaně. Sjela jsem konečky prstů níž a obkreslila okraj jeho kalhot. Přitiskla jsem dlaň přes látku kalhot a ucítila pevný, ztuhlý obrys jeho vzrušení. Pevně jsem sevřela jeho pulzující penis i přes látku.

Z hrudi se mu vydralo hluboké, živočišné zavrčení. Trhl boky vzhůru, instinktivně vyhledávaje tlak mé ruky.

Vychutnávala jsem si náhlou změnu poměru sil. Nedotknutelný Kaelen Kingston se kroutil v křesle, bezbranný a reagující na každý můj dotek. Rozepnula jsem mu kožený pásek, odhodila ho na podlahu a rozepnula knoflík kalhot. Vsunula jsem mu ruku pod látku boxerek a sevřela prsty přímo jeho horký, silný penis. Kůže ho přímo žhnula. Byl tvrdý jako kámen a pod mou dlaní pulzoval naléhavou touhou.

Zaklonil hlavu a vydal ze sebe drsný, chraplavý sten.

Nepřestávala jsem ho hladit. Zpočátku jsem pohybovala rukou pomalu a mučivě ho dráždila, pak jsem přešla k tvrdému, naléhavému rytmu po celé délce jeho penisu. Naklonila jsem se k němu a přejela mu jazykem po rozpálené kůži. Silně jsem se zakousla do citlivé kůže na jeho krku a vysála na ní tmavou modřinu. Zasténal a znovu vyrazil boky vzhůru, aby zmenšil vzdálenost mezi našimi těly.

Položila jsem mu volnou ruku naplocho na hruď a prudce ho zatlačila dozadu. Přitiskla jsem ho ke koženému opěradlu.

„Jestli se mě budeš takhle dál dotýkat, za pár vteřin tě ohnu přes tenhle stůl a budeš brečet rozkoší.“ Ta sprostá hrozba se mu vydrala z hrdla hlubokým hlasem plným nespoutané chtivosti.

Mezi stehny se mi nahromadilo vlhké horko. Jeho sprostá slova mi v břiše rozdmýchala opojný oheň. Přestala jsem myslet na svůj skutečný úkol. Profesní pravidla se roztříštila na milion kousků. Obkročmo jsem mu seděla na klíně, přitáhla kolena výš a položila vlhké rozkročí přímo na jeho erekci.

Začala jsem se o něj rytmicky třít boky. Tření mnou projíždělo jako elektřina. Má vlhkost prosakovala tenkou látkou kalhotek. Pomalými, záměrnými krouživými pohyby boků jsem si třela jeho tvrdý penis o klitoris.

„Kurva! Už budu!“ vydechl těžce a hlava mu neklidně narážela do opěradla.

Hlas mu přeskočil, napjatý zoufalou rozkoší. Jeho rychlý, těžký dech se rozléhal tichou pracovnou. Cítila jsem, jak se mu svaly napínají a blíží se k vyvrcholení. Vlhké horko, které mě pohlcovalo, rozmazávalo hranice reality. Přerývaně jsem oddechovala a zatínala mu nehty do širokých ramen. Byla jsem celá mokrá touhou.

Položila jsem mu ruce na boky. Koleny jsem ho silou přitiskla ke křeslu a náhle se úplně přestala hýbat. Opojný tlak zmizel.

Frustrovaně zalapal po dechu a pokusil se proti mému sevření trhnout boky vzhůru.

„Chci, abys mě prosil. Chci, abys mě prosil, ať tě nechám udělat. Budeš se přede mnou třást,“ poručila jsem mu a zaryla nehty do jeho pasu.

Těžké ticho v místnosti se zlomilo.

Kaelenovy oříškové oči se doširoka otevřely. Teplá hnědá barva se vytratila a nahradila ji jasná, sytá, zářivě červená.

Do hrudi mě jako nákladní vlak udeřila čirá hrůza. Dech mi uvízl v hrdle. Vrhla jsem se dozadu, svezla se mu z klína a tvrdě dopadla na studenou dřevěnou podlahu. Snažila jsem se od něj dostat dál, až jsem zády narazila do hrany těžkého stolu. Myšlenky se mi zmítaly panikou.

Kaelen ani necukl. Seděl v křesle a shlížel na mě těmi démonickými, rudě zářícími duhovkami.

S odporným prasknutím se pevná ocelová pouta roztříštila. Ani se nemusel namáhat. Silné kovové články se zlomily jako laciný plast a zbytečně zarachotily na podlahu. Protáhl široká ramena a vstal z křesla. Tyčil se nade mnou jako mohutný, hrozivý stín a zastínil měsíční světlo proudící okny dovnitř.

Usmál se. Z dásní mu hladce vyjely dlouhé, vyčnívající špičáky, ostré jako břitvy se zaleskly v přítmí.

Ztuhla jsem na koberci. Prvotní hrůza z něčeho nadpřirozeného mi ochromila každý sval v těle. Pohyboval se rychlostí blesku. Než jsem stačila mrknout, vystřelil rukou k mé masce a sevřel ji. Jediným plynulým pohybem mi ji strhl z obličeje a hodil na podlahu vedle mě.

„Opravdu sis myslela, že nepoznám, kdo jsi? Věděl jsem to od chvíle, kdy jsi vešla. Ty pronikavé modré oči. Ta omamná vůně. Věděl jsem, že jsi to ty, Sienno.“ Jeho hlas zněl jako temné, hluboké předení, které rozechvívalo podlahová prkna pode mnou.

Srdce mi bušilo do žeber jako pták chycený do pasti. Můj sadistický, panovačný šéf měl nadlidskou sílu, zářící rudé oči a skutečné špičáky. A od samého začátku znal mou tajnou totožnost. Pocit nadvlády, který jsem cítila ještě před okamžikem, zmizel a nahradila ho ohromující, dusivá hrůza.

Pomalu si dřepl a přiblížil se ke mně. Zůstala jsem přikovaná ke koberci, neschopná dýchat, neschopná odtrhnout pohled od netvora přede mnou. Naklonil se těsně ke mně a jeho horký dech se mi otřel o ucho.

„Rád si se svou kořistí hraju. Dám ti náskok deseti vteřin,“ zašeptal s vražedným pobavením v hlase.

„Deset.“

Odpočítávání mě vytrhlo z děsivého strnutí. Tělem mi zaplavil adrenalin. Vyškrábala jsem se na nohy, bosé nohy mi podklouzly na vyleštěném dřevě. Rozběhla jsem se k těžkým dveřím pracovny. Popadla jsem kliku, prudce jí otočila a dveře otevřela. Vyřítila jsem se do tiché, spoře osvětlené chodby.

„Devět.“

Jeho hlas se obrovským domem nesl bez námahy a duněl mezi neposkvrněnými zdmi.

Běžela jsem k širokému bílému schodišti. Hrudník mě pálil, když jsem brala schody po dvou, a v zoufalém spěchu jsem málem zakopla o vlastní nohy. Doběhla jsem do velkolepé vstupní haly. Křišťálový lustr vrhal na mramorovou podlahu přízračné stíny. Vrhla jsem se ke vchodovým dveřím. Chytila jsem mohutná železná madla a ze všech sil zatáhla.

Zamčeno.

Závora pevně držela. Poslepu jsem šátrala po zámku, ale k otevření zevnitř byl potřeba skutečný klíč.

„Osm.“

Otočila jsem se. Sídlo bylo bludištěm temných chodeb a zamčených místností. Nechala jsem hlavní vchod za sebou a rozběhla se k západnímu křídlu. Bosé nohy mi pleskaly o studený mramor a ozvěna se hlasitě rozléhala prázdným prostorem. Zoufale jsem potřebovala najít zadní dveře, okno, cokoli, kudy bych unikla netvorovi, který si zvráceně pohrával s mým životem.

„Sedm.“

Ostře jsem zabočila a sklouzla do obrovské, špičkově vybavené kuchyně. Nerezové spotřebiče se leskly ve tmě. Horečně jsem zkusila zadní dveře vedoucí na terasu. Zamčené. Zatáhla jsem za okenní západky nad dřezem. Zajištěné závorami. Panika mě sevřela za hrdlo.

„Šest.“

Vyrazila jsem z kuchyně a naslepo utíkala další spoře osvětlenou chodbou. Zdálo se, že tma přede mnou pokračuje donekonečna. Byla jsem uvězněná v kleci se smrtícím predátorem.

„Pět.“

Plíce zoufale volaly po vzduchu. Na čele mi vyrazil pot. Znovu jsem prudce zabočila a málem narazila do zdi. Stíny kolem mě měnily tvar a kroutily se. Nadpřirozená skutečnost mé situace drtila mé racionální uvažování. Byla jsem Siréna, vycvičená manipulovat obyčejnými muži a ovládat je, ale žádný výcvik mě nemohl připravit na skutečného netvora se špičáky a zářícíma rudýma očima.

„Čtyři.“

Běžela jsem rychleji a hnala třesoucí se tělo na samou hranici sil. Každé otevřené dveře, kolem kterých jsem proběhla, vedly do místností ponořených v naprosté tmě, které mi nemohly poskytnout žádnou skutečnou ochranu. Potřebovala jsem bezpečné místo, kde bych se mohla schovat. Potřebovala jsem čas vymyslet skutečný plán útěku.

„Tři.“

Vpotácela jsem se do dlouhé chodby lemované starožitnými portréty. V mysli mi znovu vytanuly jeho zářící rudé oči. Zabije mě. Roztrhá mě za to, že jsem ho ponížila, spoutala a odhalila jeho tajemství.

„Dva.“

Na konci chodby jsem zahlédla pootevřené dveře. Vrhla jsem se k nim a nevšímala si palčivé bolesti v nohou. Vklouzla jsem do pokoje a opatrně za sebou zavřela. Při tichém cvaknutí západky jsem sebou trhla.

„Jedna.“

Odpočítávání skončilo.

Ozvaly se těžké, děsivé údery jeho společenských bot.

*Dup.*

*Dup.*

*Dup.*

Zvuk se nesl chodbou. Pomalu. Rozvážně. Jako kroky predátora.

Rozhlédla jsem se po temné ložnici. Uprostřed stála obrovská postel s nebesy. Potřebovala jsem lepší úkryt. Pospíchala jsem ke vzdálené stěně a otevřela těžké dřevěné dveře velké šatny. Vklouzla jsem dovnitř a pevně je za sebou zavřela.

V šatně to vonělo cedrovým dřevem a jeho drahou kolínskou. Natlačila jsem se hluboko do zadního rohu a schovala se za dlouhou řadou obleků šitých na míru. Přitáhla jsem kolena k hrudi a objala si třesoucíma se rukama nohy. Přitiskla jsem si dlaň na ústa, abych utlumila těžké, zběsilé oddechování. Pot mi stékal po zádech a jemné prádlo se mi nepříjemně lepilo na kůži.

Dunivé kroky se přiblížily. Zastavily se přímo před dveřmi ložnice.

„Vylez, vylez, malá Siréno. Nekoušu. Teď patříš mně.“ Jeho posměšný hlas pronikl pod dveřmi, prosycený sadistickým potěšením.

Pevně jsem zavřela oči a modlila se k jakékoli vyšší moci, která existuje, aby šel dál. Klika se otočila. Panty pomalu zavrzaly. Byl v ložnici.

Zadržovala jsem dech, až mě pálily plíce. Zády jsem se tiskla ke zdi tak silně, že jsem čekala, kdy prorazím sádrokarton.

Ticho.

Následovala dlouhá, mučivá chvíle naprostého ticha. Žádné kroky. Žádný dech. Nic. Těžká, tísnivá přítomnost v pokoji jako by zmizela. Čekala jsem ve tmě. Dvakrát jsem v duchu napočítala do šedesáti. Naprostý klid přesvědčil mou vyděšenou mysl, že to vzdal a odešel prohledat ostatní pokoje.

Svaly se mi bolestivě křečovitě stahovaly. Potřebovala jsem se pohnout. Potřebovala jsem najít zbraň nebo vyklouznout oknem, zatímco bude pročesávat zbytek rozlehlého sídla.

Tohle byla nejhorší chyba mého života.

Vztáhla jsem třesoucí se ruku a pootevřela dveře šatny o pár centimetrů. Ložnici zalévalo bledé měsíční světlo. Vypadala prázdná. Zhluboka jsem se roztřeseně nadechla a vystoupila z bezpečí temné šatny. Opatrně jsem našlapovala po hustém koberci.

Na okraji matrace pohodlně seděla temná postava.

Kaelen Kingston se opíral lokty o kolena. Odhalená svalnatá hruď se mu lehce zvedala. Zářící rudé oči se na mě okamžitě upřely a pronikaly stíny. Tvář mu roztáhl hluboce sadistický, děsivý úsměv, který odhalil záblesk ostrých špičáků.

„Mám tě!“