Starosta Caldwell prolomí napjaté ticho a neurčitě mávne rukou, přičemž jeho drahé hodinky zachytí matný měsíční svit odrážející se od hladiny potoka. „V ideálním případě potřebujeme průvodce, u kterého byste mohl nějakou dobu bydlet, případně někoho, kdo by se mohl přestěhovat do starostenské rezidence pro hosty. Bude vám muset být k dispozici dvacet čtyři sedm.“

Všimnu si nepatrné změny v Caspianově postoji. Přímo se nezamračí, ale hned poté, co starosta domluví, se mu mezi ostře řezaným obočím objeví slabá, zřetelná vráska. O zlomek centimetru nakloní hlavu a na okamžik působí ztraceně. Založím si ruce na prsou a přemítám nad starostovými slovy ve snaze přijít na to, co by mohlo bytost s takovou mocí mást. Koncept stálého průvodce přece dává logický smysl v každé kultuře. Pak mi to docvakne. Musí to být ten lidský frazeologismus.

Protože z toho nechci dělat vědu ani ho uvádět do rozpaků před místními autoritami, udělám krok dopředu a pod mými sešlapanými teniskami zachroupe štěrk.

„V podstatě potřebuje někoho místního, kdo by vám byl k ruce dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu,“ vysvětlím věcným, vstřícným tónem.

Caspianovy uhrančivé oči se okamžitě stočí na mě. Slabá vráska z jeho čela zmizí a vystřídá ji další oslnivý, odzbrojující úsměv, který mu rozzáří i pohled. Očividně jsem to trefila. V hrudi se mi rozhoří drobná jiskřička hrdosti. Dobrá práce. Je to překvapivě příjemný pocit, překlenout propast mezi našimi světy.

Starosta Caldwell pokračuje dál, aniž by si všiml naší tiché komunikace i náhlé vřelosti v pohledu toho fae. „Ano, přesně tak. Může trvat několik hodin, než pro takový úkol seženeme někoho vhodného. Většina městských zaměstnanců už má dnes po pracovní době a budit je kvůli neoficiálnímu úkolu je ošemetné. Navíc to musí být někdo se zdravým rozumem a chladnou hlavou. Někdo, kdo dokáže do jisté míry předvídat vaše potřeby, zatímco se v našem městě budete rozkoukávat.“

Caspian pomalu přikyvuje a vstřebává politikův rozvláčný výklad. Pak se jeho ostrý zrak rozzáří jako u predátora, který ve větru zachytil čerstvou stopu. Narovná široká ramena. „Rozumím. Popravdě bych si jako svou průvodkyni rád vyžádal slečnu Tateovou.“

Ta slova dopadnou do chladného nočního vzduchu jako olověné závaží. Ztuhnu a dech mi uvízne v hrdle. Tep se mi zběsile rozběhne a buší mi do žeber. Chce mou pomoc? Ze všech lidí ve městě si vybere jednadvacetiletou dceru policejního šéfa? Starosta lapá po dechu jako ryba na suchu, pusu dokořán. Celou dlouhou vteřinu jsou všichni na břehu potoka jako opaření.

Táta se vzpamatuje jako první, jeho ochranitelské pudy přebijí veškerou profesní kázeň. Vstoupí přímo mezi mě a Caspiana a instinktivně mě vlastním tělem zaštítí před magickým cizincem. „Ne. Vyloučeno.“

„Pročpak?“ opáčí Caspian, hlas klidný, ale protkaný nepopiratelnou ocelí.

Tátova čelist se sevře tak pevně, až slyším skřípění zubů. Nesnáší, když někdo zpochybňuje jeho autoritu, zvlášť podezřelí nebo arogantní vetřelci na jeho vlastním písečku. „Je to prakticky ještě dítě. V žádném případě by to nebylo vhodné.“

Caspian si ohrne zbloudilý pramen tmavých vlasů z čela a tváří se tím obviněním upřímně zmaten. Stočí svůj intenzivní pohled přes tátovo široké rameno a změří si mě od hlavy k patě. Pod tím důkladným zkoumáním mi okamžitě vzplane kůže a já potlačuji náhlé, směšné nutkání schovat si obličej do dlaní.

„Opravdu? Kolik je vám let, slečno Tateová? Mně jako dítě rozhodně nepřipadáte,“ poznamená s kamennou tváří, ale v očích se mu zablýskne skryté pobavení.

„Je mi jednadvacet,“ zamumlám a snažím se vyhnout přímému pohledu do jeho podmanivých očí.

Caspianův úsměv je zpět, široký a triumfální. Obrátí pozornost zpátky ke koktajícímu politikovi po našem boku. „Starosto Caldwelle. Povězte mi, jakého věku musí člověk v tomto světě dosáhnout, aby byl považován za plnoletého?“

Starosta nervózně popotáhne límeček a jeho vyhlazená politická vyrovnanost se pod Caspianovou dominantní přítomností hroutí. Z toho fae vyzařuje nepopiratelná, prastará autorita – aura, která si od všech kolem vynucuje bezvýhradnou poslušnost.

„O-osmnácti, pane Maelore,“ vykoktá ze sebe Caldwell a otře si krůpěj potu ze spánku.

Caspian povytáhne ladné obočí. „Osmnácti? Fascinující. Fae jsou považováni za plně dospělé v okamžiku, kdy dosáhnou šestnácti let. Bez ohledu na naše kulturní rozdíly slečna Tateová očividně není dítětem ani podle vašich, ani podle mých zákonů. Zeptám se vás tedy znovu, šéfe Tate. Proč nemůže být mou průvodkyní?“

Táta si založí ruce na prsou a obličej mu zrudne nebezpečným, temným odstínem. „Na úkol takového rozsahu nemá ani zdaleka kvalifikaci. Nemá žádný výcvik...“

Caspian mu plynule skočí do řeči a utne tátovy námitky s chirurgickou přesností. „Žádnou specifickou kvalifikaci pro tuto roli jsme nestanovili. Výslovně jste uvedl, že potřebuji někoho s chladnou hlavou. Někoho se schopností předvídat mé potřeby a pomáhat mi v neznámém prostředí. Tyto vlastnosti slečna Tateová dnes večer již prokázala.“

Caspian ke mně nenuceně pokyne rukou, jeho pohyby jsou ladné a plynulé. „Od mého příchodu mi pomohla hned několikrát. Všimla si mého tělesného nepohodlí z vašeho ostrého umělého osvětlení a upravila jej, aniž by o to musela být žádána. Před chvílí mi objasnila vaše matoucí místní slovní obraty, kterým jsem nerozuměl. Je všímavá, pohotová a schopná. Je dokonalou volbou.“

Táta se naježí a udělá další útočný krok vpřed. „Jenže já...“

Starosta Caldwell vyhrkne a ve své zoufalé snaze zavděčit se nebezpečné magické bytosti tátu bez mrknutí oka potopí: „Já v takovém uspořádání nevidím žádný problém. Pokud slečna Tateová ochotně souhlasí, že tuto úlohu přijme, může být vaší průvodkyní.“

Táta vrhne na starostu pohled plný ryzí, nefalšované zrady, ale Caldwell se jeho očím zbaběle vyhne a raději upřeně zírá do korun stromů. Caspian se otočí ke mně a udělá pomalý, rozvážný krok kupředu. Napřáhne velkou, mozolnatou dlaň.

Zírám na jeho otevřenou ruku, zmatená tím formálním gestem. Než se stihnu zeptat, co to dělá, natáhne se a jemně vezme mou pravou ruku do své. Jeho kůže je neuvěřitelně horká, drsná od mozolů, ale tiskne mě jemně. Skloní se nad našima spojenýma rukama v plynulé, elegantní polopokoře a pak se opět narovná do celé své výšky. Mou ruku však nepustí.

Caspian promluví a jeho hlas zní hluboce, zvučně a zaznívá v něm ryzí upřímnost. „Slečno Tateová, rád bych vás formálně požádal o pomoc v roli mé osobní průvodkyně, dokud nedopadnu zločince z řad fae, kteří zavraždili mého krále. Zajistím, abyste za svůj čas byla štědře odměněna. A dávám vám své čestné slovo – pokud přijmete, budu vás chránit a po celou dobu svého pobytu zajistím vaše bezpečí. Učiníte-li tak, získáte mou věčnou vděčnost a říše fae vám do budoucna zůstane zavázána významnou laskavostí.“

Na břehu potoka se znovu rozhostí mrtvolné ticho. Jediným zvukem je voda valící se přes kameny. Hledím nahoru na pohledného fae s odhalenou hrudí, který mě drží za ruku. Koutkem oka vidím, jak starosta Caldwell horlivě přikyvuje a prakticky mě prosí, abych řekla ano, vyřešila jeho diplomatickou noční můru a on se mohl jít v klidu vyspat do své bezpečné vily. Po mé pravici na mě zírá táta. Čelist má zaťatou, hruď se mu dme tichým vztekem a hlubokým otcovským nesouhlasem. Nemůže se se starostou otevřeně hádat, aniž by způsobil obrovskou politickou scénu, a tak spoléhá na své obvyklé zastrašovací metody, aby si vynutil mou poslušnost.

Kousnu se do spodního rtu a v hlavě mi víří ten bláznivý návrh. Laskavost od říše fae. Štědrá odměna. A dny trávené s chlapem, který vypadá jako bájný válečník. Jenže táta bude vyvádět jako smyslů zbavený. Chce mít situaci pod kontrolou a to, že se ocitnu uprostřed toho všeho, mu kazí plány, jak toho cizince špehovat. Rozhodnu se získat čas, abych si utřídila roztěkané myšlenky.

Promluvím a můj hlas zní v tiché noci trochu bezdeše. „Já nevím. Totiž... už práci mám. Nemůžu se prostě vykašlat na směny a nechat v tom vedoucí.“

Starosta Caldwell po té výmluvě okamžitě skočí a začne mávat rukama. „Hned zítra ráno se osobně spojím s vaším zaměstnavatelem. Zařídím, abyste dostala okamžité placené volno a abyste za převzetí této občanské povinnosti nenesla absolutně žádné negativní následky.“

Dál se koušu do rtu a úzkost ve mně stoupá. Caspianovy uhrančivé oči sjedou přímo k mým ústům a s intenzivním soustředěním sledují můj nervózní zlozvyk. V jeho pohledu přeskočí jiskra, jak si všimne jasného projevu mého vnitřního zmatku, než se přinutí zvednout zrak zpět k mým očím.

Začnu pomalu a ignoruji tátův prudký, vzteklý výdech. „Asi bych vaší průvodkyní být mohla. Ale zítra do práce musím. Bez výjimek. Slíbila jsem vzít dlouhou směnu jako obrovskou laskavost kolegyni. Má nemocnou holčičku a zítra ráno s ní potřebuje jít ke specialistovi na vyšetření. Bylo by ode mě sobecké a bezohledné to na poslední chvíli zrušit, zvlášť když máme beztak podstav. Dala jsem slovo, že za ni zaskočím, a já své sliby neporušuji.“

Caspianův stisk na mé ruce o zlomek zesílí a on s neskrývaným respektem přikývne. „To je čestný postoj. Je to přijatelné. Pokud nemáte námitek, jednoduše vás zítra na vaše pracoviště doprovodím. Než budu moci uprchlé zločince efektivně stopovat, musím se o tomto světě tak jako tak poučit. Pokud vás budu doprovázet během vašeho běžného dne, mohlo by mi to poskytnout cenný vhled do lidské společnosti.“

Zaváhám, jak si představím Caspiana, divokého a magického, jak kráčí fádními, zářivkami osvětlenými uličkami mého obchodu. „Nejsem si jistá, jestli je dobrý nápad, abyste se motal po obchodě. Totiž, žádné oficiální pravidlo nezakazuje zákazníkům zůstávat tam celé hodiny, ale rozhodně na sebe strhnete spoustu nežádoucí pozornosti.“

Vyzývavě pohlédnu na jeho chybějící svršek, jeho výrazné, nelidské rysy a ryzí mužskou energii, která z něj sálá. „Mám jen krátkou pětihodinovou směnu, takže konec světa by to snad nebyl. Ale nejspíš se tam unudíte k smrti.“

Caspian lhostejně pokrčí rameny, vyhlídka na lidský maloobchod ho nijak nevyvádí z míry. „Tento svět je pro mě záhadou, slečno Tateová. Jsem přesvědčen, že budu mít co pozorovat a zkoumat. Znamená to tedy, že souhlasíte a budete mou průvodkyní?“

Pořád mě drží za ruku. Přímý kontakt kůže na kůži mi vysílá do paže podivný, elektrický impuls a srdce se mi rozbuší ještě rychleji. Přešlápnu, cítím se nesvá a až příliš si uvědomuji jeho těsnou, tyčící se blízkost. Napětí v chladném nočním vzduchu je tak husté, že by se dalo krájet motorovou pilou.

Úplně cítím, jak se táta pomocí telepatie snaží donutit mě nabídku odmítnout. Chce mě mít v bezpečí, z dosahu a rozhodně ne zapletenou do vyšetřování magické vraždy. Starosta se potí až běda a v duchu se modlí, abych řekla ano. Ať už ze mě teď vypadne cokoli, někdo bude naštvaný a zklamaný.

A tak se poprvé po dlouhé době rozhodnu projevit vzdor a udělat přesně to, co chci já.

„Ano. Půjdu do toho,“ odpovím tichým, ale pevným hlasem.

Caspian se zazubí. Je to dechberoucí, vítězoslavný výraz, který rozzáří jeho drsné rysy. Než stihnu pochopit, co se děje, skloní se nad mou rukou podruhé. Zvedne mou dlaň ke své tváři a přitiskne horké rty pevně na hřbet mých kloubů.

Do obličeje mi vystřelí vlna horka. Trhnutím odvrátím zrak a usilovně zírám do země, zatímco mi neposlušné modré vlasy padají dopředu a tvoří závěs pro mé planoucí tváře. Caspian mou ruku pomalu pouští, palcem mi ještě naposledy přejede po kůži, ale pořád se snaží zachytit můj pohled. Očividně dělá všechno pro to, aby se mi díval do očí, nesmírně pobavený mým vyvedením z míry.

Říkám si, kolik mu v lidských letech vlastně je. Fae stárnou jinak, ale chová se a vypadá jako kluk kolem dvacítky. Působí sice s vahou a kázní někoho mnohem staršího, a přesto má v sobě tenhle divoký, magnetický náboj, který prostě nedokážu ignorovat.

Zatímco mám tvář odvrácenou a zoufale doufám, že se mi mé zmatené myšlenky a splašené srdce nezrcadlí přímo na čele, táta využije příležitosti. Vstoupí přímo do mého zorného pole a donutí mě pohlédnout na něj. Zkříží svalnaté paže na prsou, tvář jako hromobití, a dává mi nepokrytě najevo svůj hluboký, vzteklý nesouhlas.