Klesnu před ním na kolena a vztáhnu ruce, abych mu rozepnula kalhoty, ale Surge mě chytí za zápěstí a jemně mi stáhne ruce dolů do klína. Jeho hlas je hluboký, velitelský. „Nech ruce tam.“

Projede mnou zachvění, ale poslechnu, složím ruce v klíně a vzhlížím k němu s široce rozevřenýma, dychtivýma očima. Jeho úsměv je jemný, plný něhy i touhy, a já sotva dokážu dýchat.

Rozepne si kalhoty a odhalí s