Vance ji vynesl za poslední schod a jeho široká hruď se rytmicky a vytrvale zvedala a klesala proti jejímu boku. V šeru večerního světla se před nimi táhla velkolepá chodba, tichá a plná stínů. Její štíhlé paže zůstávaly pevně obemknuté kolem jeho silného krku. Hladce opírala hlavu o pevnou stěnu jeho hrudi a poslouchala těžké, rytmické bušení jeho srdce. S každým rozvážným krokem, který udělal směrem k její ložnici, vysílalo jemné tření jejího drobného těla přitisknutého těsně k němu ostré záblesky žáru přímo do jeho rozkroku. Ramenem zatlačil do těžkých dubových dveří jejího pokoje a vešel dovnitř; chladná klimatizace ani v nejmenším nedokázala zchladit spalující horkost, která mu proudila žilami.

S nacvičenou lehkostí ji položil doprostřed velké matrace. Její ruce sklouzly z jeho krku a dopadly na měkké povlečení. Natáhl se dolů, uchopil okraje těžké peřiny a přetáhl ji přes její tělo. Cípy pevně zastrčil kolem jejích boků a uvěznil ji v útulném zámotku z drahé látky. Čelist mu ztuhla v přísnou linku. Svaly na krku měl napnuté k prasknutí, jak sváděl trýznivé, téměř nesnesitelné nutkání sklonit se, přitisknout rty na její hladké čelo a pokračovat horkými, mokrými polibky po celé délce jejího krku, přes břicho až přímo k její kundě.

„Nejsem malé dítě, Vancei. Přestaň se ke mně tak chovat,“ zaprotestovala Aria s našpulenými rty. Zavrtěla se pod těžkou přikrývkou a uvelebila hlavu do nadýchaného polštáře, dokud nenašla pohodlnou polohu.

„Spi, holčičko, musíš brzy vstávat,“ přikázal Vance. Jeho hluboký, drsný hlas zněl neoblomně, podkreslený nespornou autoritou, která nepřipouštěla další dohady. Ještě jednou peřinu pevně uhladil, aby se ujistil, že je přikrytá. Otočil se na patě a vznešenými, nespěšnými kroky vyšel z pokoje, přičemž za sebou nechal jen tlumenou záři její lampičky na nočním stolku.

Těžké dveře ložnice za sebou zavřel s tichým cvaknutím. Když stál sám v prázdné chodbě, Vance sklopil zrak k rozkroku svých tmavých kalhot šitých na míru. Hustá látka byla napnutá k prasknutí přes jeho masivní, pulzující erekci.

„Do prdele,“ ulevil si polohlasně. Ten drsný zvuk se slabě odrazil od stěn chodby.

Už jen to jemné, nevinné našpulení jejích rtů stačilo k tomu, aby se mu v péru zvedla naléhavá horkost. Zavřel oči a zhluboka, trhaně se nadechl, aby uklidnil svůj splašený tep. S naprostou jistotou věděl, že nemůže zaručit, jak dlouho s ní dokáže žít pod jednou střechou a udržet od jejího těla ruce dál. Neviditelné pouto, které ho k ní táhlo, sílilo každým dnem. Měl však před sebou přednostní úkol. Nejdřív musel vyhrabat nezvratné důkazy o tom zkurvysynovi, co se kolem ní motá. Prestonovi. Už jen pomyšlení na to, že by se ten slabý, bezvýznamný vysokoškolák Arii dotýkal, v něm probouzelo vražedný vztek. Vance sevřel své velké ruce v bok po stranách těla v pevné pěsti. Do stínů chodby složil tichou, smrtící přísahu. Prestona zničí. Roztrhá tomu klukovi život na kusy a zajistí, aby se k ní už nikdy nepřiblížil.

Druhý den ráno se Aria probudila do jemných slunečních paprsků pronikajících závěsy. Vklouzla z postele, prošla svou ranní rutinou a úhledně se oblékla v přípravě na svůj první oficiální den na Oakridge College. Vyšla z ložnice a zamířila k okraji velkého schodiště. Pohlédla dolů na kaskádu schodů. Samotná výška točité dřevěné konstrukce působila jako masivní, vyčerpávající dřina. Zhluboka se nadechla a začala pomalu sestupovat. Pro její nohy bylo podstatně snazší jít po schodech dolů než zvládat ten mučivý výstup z minulé noci.

Úspěšně dorazila do přízemí a vydala se přes mramorové dlaždice směrem k jídelně. Obrovská místnost byla prázdná. Po Vanceovi nebylo ani stopy. Byl to vzácný, poklidný začátek rána bez dusivé tíhy jeho dominantní přítomnosti, která by na ni doléhala. Posadila se k dlouhému mahagonovému stolu, v příjemném tichu posnídala a nakonec vstala, připravená vyrazit ze dveří.

Právě když si upravovala popruh tašky přes rameno, udeřila ji do nosu ta osobitá, známá vůně. Vzduch zaplavil sytý odér vyzrálého dřeva, drahého pižma a ryzí maskulinity. Zaklonila hlavu a její pohled dopadl na velké schodiště. Vance scházel dolů s pomalou, vytříbenou grácií.

Vypadal úchvatně. Působil jinak než se svým obvyklým chladným, nepřístupným vystupováním. Nedokázala přesně určit, co konkrétně se změnilo, ale vyzařovala z něj intenzivní, bezchybná krása. Jeho tmavé havraní vlasy byly učesané jinak, prameny sčesané dozadu tak, že zdůrazňovaly ostré, aristokratické úhly jeho čelisti. Řasy vrhaly dlouhé stíny přes jeho pronikavé oči. V jeho pohledu jiskřilo nebezpečné, skryté pobavení. Zdálo se, jako by jeho pleť pod světlem velkého lustru přímo zářila.

Aria stála jako přimrazená u okraje jídelního stolu. Žaludek se jí sevřel v náhlém, nervózním přemetu. Proč její tělo reagovalo tímto způsobem pokaždé, když se přiblížil?

Jejich pohledy se střetly. Jak zkracoval vzdálenost mezi nimi, její srdce začalo bít v divokém, nepravidelném rytmu proti jejím žebrům. Svůj temný, dravčí pohled zavrtával přímo do její kůže. Samotná intenzita jeho zírání způsobila, že jí tváře vzplály náhlým ruměncem. Po zádech jí projelo nezvyklé mrazení obnažených nervů a na pažích jí naskočila husí kůže. Aria bývala nervózní málokdy, ale ve chvíli, kdy si všimla, jak jeho tmavé oči pomalu sledují křivku jejích boků a tvar lýtek, se cítila naprosto odhalená. Pod jeho pohledem, ač byla oblečená, se cítila nahější než kdykoli jindy v celém svém životě.

Stála jako přikovaná a dovolila si ten bezdechý okamžik vychutnat. Zírala dál, uchvácená jeho nebezpečnou přitažlivostí, dokud si neuvědomila, že stojí pouhé centimetry před ní. Teplo sálající z jeho mohutné postavy ji celou zalilo.

„Tvé ruce by odvedly mnohem lepší práci než tvé oči, maličká,“ prohlásil Vance. Koutky úst se mu dotkl klidný, vševědoucí úsměv.

Aria rychle zamrkala a pokusila se rozehnat náhlou mlhu ve své mysli. Říkala si, co je na tomhle nebezpečném mafiánském bossovi takového, že ji má tak hluboko v hrsti. Zavrtěla hlavou a nasadila ležérní tón, aby jeho poznámku smetla ze stolu.

„Kam jdeš takhle jinak oblečený?“ zeptala se a jeho dvojsmyslná slova záměrně ignorovala.

„Snad si nemyslíš, že na živobytí vydělávám zabíjením lidí?“ odpověděl Vance hladce.

„Bylo by stejně snadné mi prostě říct, že jdeš do práce, ne?“ protočila Aria panenky.

Vance se ušklíbl; ten výraz byl klidný, ale ostrý. „Máš zpoždění. K tomu novému BMW venku jsem ti přidělil řidiče. Odmalička to bylo tvoje vysněné auto, tak jsem se rozhodl ti jedno pořídit.“

Aria cítila, jak se jí dech zadrhl v krku. Na zlomek vteřiny jako by její duše opustila tělo. BMW milovala už od malého děvčátka, ale její otec byl přísný muž, který pohrdal sportovními vozy. Nikdy jí žádné nekoupil a její dětské sny odmítal. Náhlé zjištění, že si Vance pamatuje její nejhlubší, nejprchavější přání z doby před lety, ji zasáhlo jako fyzická rána. Jak si toto gesto měla vyložit?

Zamrkala a pocítila, jak se jí v hrudi zvedá náhlá vlna silných emocí. Vzhlédla k jeho pohledné tváři.

„Moc ti děkuju,“ zašeptala a hlas měla prosycený upřímnou vděčností.

Vance vteřinou odložil jemný úsměv. Vrátil se ke svému obvyklému chladnému, profesionálnímu a nečitelnému vystupování.

„Vyraž, tohle není Nevada. Přijdeš pozdě,“ nařídil věcně.

Rychlým, plynulým pohybem prošel kolem ní bez dalšího pohledu. Rázným krokem vyšel těžkými vchodovými dveřmi a nastoupil do svého čekajícího luxusního vozu, který okamžitě obklopila tři černá doprovodná SUV. Aria ho sledovala, jak odjíždí, a hruď měla sevřenou. Jeho náhlá změna chování ji nijak nevyvedla z míry. Znala ho celý život a věděla, že dokonale ovládá roli světce i ďábla.

Oakridge College kypěla ranním ruchem. Elegantní nové BMW zastavilo u chodníku. Vteřinu poté, co její urostlí bodyguardi vystoupili a otevřeli zadní dveře, Aria vystoupila na dlažbu. Narovnala se, upravila si tašku a pohlédla na rozlehlou architekturu kampusu. Byla to škola, o které snila celý život.

Během několika okamžiků na ni zavolaly dva známé hlasy. Chloe a Preston přiběhli blíž a zářili nadšením.

„Trvalo ti to tak dlouho,“ usmál se Preston. Zkrátil vzdálenost, pevně jí ovinul paže kolem pasu a přitáhl si ji do vřelého objetí.

„Nevstala jsem brzy a před odchodem z domu jsem se musela najíst,“ odpověděla Aria a z čistého zvyku ho také objala.

„Konečně jsme na naší vysněné škole,“ zajásala Chloe a rozhlížela se po procházejících studentech a velkolepých cihlových budovách.

„Konečně jsme tu spolu,“ dodal Preston.

Aria stála u vstupních bran se svou nejlepší kamarádkou a svým přítelem. Hleděli na velkolepý kampus. Konečně ho viděli na vlastní oči, místo aby listovali lesklými stránkami časopisů nebo procházeli fotky v telefonech. Konečně byli všichni ve stejném městě a žili život, který si naplánovali.

„Strašně jsi mi chyběla, kotě,“ zamumlal Preston. Naklonil se k ní, vzal její tvář do dlaní a vtáhl ji do vášnivého polibku.

Aria zavřela oči a polibek přijala, snažíc se opětovat pohyb jeho rtů proti svým.

„Taky jsi mi chyběl,“ vydechla tiše, když se od sebe odtrhli.

Chloe na dvojici hravě protočila panenky. „Víte co? Myslím, že si musím sehnat chlapa!“ vykřikla teatrálně a naoko frustrovaně rozhodila rukama.

Aria i Preston se zasmáli. Preston nechával ruku pevně položenou na jejím pase, zatímco sledovali, jak Chloe předvádí přehnané povzdechy žárlivosti.

„Jsem rád, že jsi konečně tady, Ario. Strávíme spolu spoustu času, naplánujeme si budoucnost, budeme na ní pracovat a prožijeme svůj vysněný život.“ Preston jí hleděl přímo do očí a své otevřené sliby pronášel s opravdovou oddaností.

„V to taky doufám,“ přinutila se Aria roztáhnout tvář do širokého úsměvu.

Preston se také usmál a přitáhl si ji k další sérii hlubokých polibků. Aria kontakt po několika vteřinách přerušila a ustoupila pod záminkou, že se dívá do svého rozvrhu. Uvnitř se jí v hrudi usadila studená, mrtvá prázdnota. Necítila nic. Žádné jiskry, žádné vzrušení, žádný náhlý příval horka do podbřišku. Připadalo jí to, jako by tiskla rty na kus obyčejného kartonu. Řekla si, že na intimnosti prostě moc není, a naprostý nedostatek fyzického propojení odmávla. Přesto nemohla ignorovat ten do očí bijící kontrast. Jediný pohled od Vance jí v žilách zažehl oheň, zatímco dychtivé polibky jejího přítele ji nechávaly netečnou.

O několik hodin později jasné dopoledne přešlo do líného odpoledne. Aria a Chloe měly za sebou dvě plánované přednášky pro tento den. Jelikož až do následujícího rána neměly žádné další hodiny, seděly u malého stolku v přeplněné jídelně kampusu a čekaly, až Prestonovi skončí laboratorní cvičení.

„Nemyslíš, že by bylo správné říct Prestonovi, u koho bydlíš?“ zeptala se Chloe a prolomila těžké ticho, které se mezi nimi rozhostilo.

Aria prudce zvedla hlavu. Střelila po kamarádce temným, varovným pohledem.

„Myslíš, že to bude legrace?“ zeptala se Aria. Hlas měla tichý a vážný.

„Bude to hrozné, jestli na to přijde sám,“ nadechla se Chloe nervózně a naklonila se blíž přes stůl.

„A kdo by mu to řekl? Ty snad?“ vyjela Aria. V jejím hlase se náhle objevil ostrý náznak velitelského vzteku.

„Víš, že to bych nikdy neudělala,“ bránila se Chloe rychle.

„Tak se hoď do klidu a relaxuj, Chloe. On se to nedozví,“ přikázala Aria pevně a zkřížila ruce na prsou.

U stolu se znovu rozhostilo ticho. Chloe se kousala do spodního rtu a očividně v sobě chovala hluboké obavy z toho, že Preston odhalí nebezpečnou pravdu o Ariině bydlení. Nakonec Chloe ty těžké myšlenky hodila za hlavu a zvolila lehčí téma.

„Takže, jak se má pan Božský?“ zeptala se Chloe s poťouchlým uchechtnutím.

Aria si hlasitě odfrkla. Zvedla telefon a nepřítomně zírala na tmavou obrazovku. „Co je na něm tak úžasného, Chloe? Vždyť ani nevypadá dobře.“

Chloe si odkašlala. „Moc dobře víš, že to je bohapustá lež.“

„Žádný fešák to není, Chloe. Je to ošklivé káčátko,“ lhala Aria bez mrknutí oka a v hlase jí odkapávalo záměrné opovržení. „Ty jsi jediná, kdo z něj šílí, Chloe. Já psa nechci!“

Aria agresivně maskovala své tajné, vnitřní uznání Vanceovy nepřekonatelné, nebezpečné přitažlivosti. Věděla, že Vance je zničujícím způsobem pohledný. Na planetě by se sotva našli dva chlapi, kteří by se vyrovnali jeho syrové, dominantní přitažlivosti. Nenáviděla však způsob, jakým se mu ženy bezostyšně vrhaly k nohám. Vykreslovala ho jako odporného, aby skryla děsivou pravdu: její rostoucí touha po něm ji stravovala zevnitř.

„Mít za kluka Prestona, nakonec bych ho kvůli Vanceovi opustila. Kdo ví, možná uděláš to samé,“ zasmála se Chloe a dloubla ji do paže.

„To není vtipné, Ario. Náš idol a ředitel není žádný pes,“ předstírala Chloe našpulení.

Aria na návnadu nereagovala a dál upírala oči do telefonu. Zbytek čekání uběhl v tichu, dokud je Preston konečně nenašel a všichni pro ten den neopustili kampus.

Večer zahalil rozlehlé sídlo do hlubokých stínů. Aria se vrátila ze školy a zbytek odpoledne strávila zamčená ve svém pokoji. Jak slunce zapadalo, do kostí se jí vkradla hluboká, neklidná nuda. Toužila po změně prostředí, a tak se vydala velkolepými chodbami do obývacího pokoje.

Přešla k honosnému mahagonovému baru ukrytému v rohu rozsáhlého salonu. Očima přejížděla nekonečné řady křišťálových karaf naplněných neznámými tekutinami. Sáhla po vysoké ozdobné lahvi, která vypadala přesně jako hustý ovocný džus. Vzala těžkou sklenici, nalila si štědré množství husté tekutiny a rozhodla se podívat na televizi, aby ukrátila čas, než se Vance vrátí ze svých obchodních jednání.

Vypnula v salonu každý vypínač a uvrhla obrovskou místnost do tmy. Klesla do plyšové, nadrozměrné dvoumístné pohovky, vzala dálkový ovladač a přepnula televizi na svůj oblíbený kanál Telemundo. Na obrazovce běželo žhavé drama „Divoká jízda s nepřítelem“.

Aria si přitáhla nohy pod sebe a pohodlně se stočila do polštářů. Jasná, barevná záře televizní obrazovky vrhala v té temné místnosti tančící stíny na její tvář. Přiložila sklenici ke rtům a pomalu se napila. Tekutina jí v krku vypálila horkou cestičku, ale sladká, ovocná chuť maskovala vysoký obsah alkoholu. Znovu se zhluboka napila, aniž by si uvědomovala, do jaké opojné pasti padá.

Na jasné obrazovce nabral děj náhlý, explicitní spád. Hlavní hrdina Will přitlačil hlavní hrdinku Rachel zády ke zdi. Willova velká ruka sklouzla Rachel po břiše a zanořil prsty přímo do její mokré kundy. Začal ji divoce prstit, zatímco Rachel zaklonila hlavu a hlasitě vzdychala jeho jméno.

Aria přestala pít. Oči měla přilepené k blikající obrazovce. Sledovala ten dravý, nemravný pohyb jeho ruky, která dělala divy s promočeným klínem té ženy. V jejím vlastním nitru se rozhořel náhlý, hluboký oheň.

Pomalu cítila těžké pulzování mezi vlastními stehny. Její klín se začal stahovat a tepat a v přímé reakci na tu nemravnou, explicitní scénu před ní vystřikoval horkou vlhkost do jejích bavlněných kalhotek. Její mysl však neodplula k Prestonovi. Myšlenka na jejího vysokoškolského přítele se rozplynula v prach.

Ten smyslný, dominantní pohyb mužovy ruky na obrazovce svedl její mysl přímo k Vanceovi.

Její opilý mozek vykreslil živý, trýznivý obraz. Představovala si samotnou velikost a délku Vanceových velkých, mužných rukou. Představovala si, jak neuvěřitelné by bylo, kdyby ji zahnal ke zdi a držel ji přesně takhle. Aria zavřela oči a nechala těžký, maskovaný alkohol zatemnit svůj úsudek. Představovala si, jak jeho velké dlaně hladí její tělo, jak jeho drsné dlaně kloužou po jejích stehnech a roztahují jí nohy. Představovala si, jak ji nutí křičet čistou rozkoší a tlačí ji za hranu, dokud jediným zvukem v temném sídle nebyly její vlastní zoufalé vzdechy.

Znovu se ze sklenice zhluboka napila a dopila zbytek silné tekutiny. Hrudí jí projela fyzická bolest čisté chtíče. Pomyslela na to, jak Vance chytne za drahý oblek, stáhne ho k sobě a bude mu lízat pevné rty. Představovala si, jak ho kouše do spodního rtu, dokud na něm nezanechá tmavě červené stopy.

Aria roztřeseně vzdychla. Horkost v jejím těle byla nesnesitelná. Aniž by ztrácela další chvíli, vsunula ruce pod lem svého volného trička. Její ztopořené bradavky se třely o látku a dožadovaly se doteku. Ve tmě sevřela svá vlastní holá ňadra v dlaních. Zoufale laskala a mačkala těžká ňadra a citlivé špičky kroutila mezi prsty. Představovala si, že to jsou Vanceova ústa, co ji dráždí, Vance, který ji svým sáním přivádí ke slepému, nezkrotnému orgasmu.

Byla těžce opilá, ztracená v oparu alkoholu a syrové sexuální touhy.

„Mmmm,“ zasténala Aria tiše do prázdné místnosti, oči pevně zavřené, zatímco její ruce hnětly prsa ještě divočeji.

„Co to děláš, Ario?“

Ten hluboký, drsný hlas prořízl temnotu jako čepel nože. Aria lapla po dechu. Srdce jí vynechalo úder. Jejím nervovým systémem projel divoký záchvěv strachu. Z chladu v jeho hlase se celá roztřásla, ale to nečekané použití jejího skutečného jména – jména, které odmítal používat a vždy jí říkal maličká nebo holčičko – vyslalo jejími žilami vlnu čiré hrůzy.

Pomalu otevřela oči. Modrá záře televizoru osvětlovala Vanceovu tyčící se postavu. Stál přímo u pohovky a shlížel na ni s klidnou, smrtící nehybností. Tvář jí vzplála. Pokusila se nasadit nevinný, zmatený výraz, ale ruce měla stále uvězněné pod tričkem, kde svírala svá holá ňadra. Vrhla na obrazovku rychlý, provinilý pohled.

Vanceovi cuklo v čelisti. Při pohledu na její zardělou, nevinnou tvář a nepopiratelný obrys jejích rukou laskajících vlastní prsa se mu péro v kalhotách tvrdě a těžce napnulo proti zipu.

Ztěžka polkl. Chtěl na ni křičet, seřvat ji za to, jak je uprostřed otevřeného salonu nemravná, ale jeho vlastní hlas prozrazoval praskající sebeovládání. Sklopil zrak z její tváře, upřeně zíral na polohu jejích rukou pod tričkem, pak pohlédl na explicitní sexuální scénu, která stále běžela v televizi, a nakonec se podíval na prázdnou sklenici stojící na konferenčním stolku.

„Zatraceně, maminko. Proč tohle piješ?“ vyjel Vance.

Dřepl si přímo vedle ní a svou širokou hruď dostal do úrovně jejích nohou. Jeho dravčí pohled se plně zaměřil na její těžké, odhalené tělo napínající se pod jejíma rukama.

Aria našpulila rty a její opilá mysl ztratila veškerý smysl pro nebezpečí. „Co děláš, vrať mi moje pití,“ zakňourala a ten zvuk vyzněl jako zoufalý, dechem zastřený vzdech.

Vanceovo péro prudce zacukalo. Zvuk jejího žadonivého vzdechu trhal jeho zábrany na kusy.

„Jsi opilá, maminko. Počkej, odnesu tě do pokoje,“ vydechl tiše a hlas měl přiškrcený. Pokusil se odtrhnout oči od jejího hrudníku a natáhl se, aby ji chytil za paže.

„Ne,“ vyšpoulila Aria rty ještě víc a vytrhla se mu. „Nejsem opilá, jen se chci cítit přesně takhle.“ Ukázala roztřeseným prstem na televizní obrazovku, kde herečka právě lapala po dechu a chvěla se v brutálním orgasmu.

Vance prudce, se syčením nasál vzduch mezi zuby. „Nejsem tvůj kluk, maličká,“ varoval ji a hlas se mu třásl potlačovaným, trýznivým chtíčem. Chytil ji za zápěstí a pokusil se ji zvednout z pohovky.

Místo aby vstala, opilá dívka zapřela nohy a vší silou ho trhla k sobě. Vance ztratil rovnováhu a přepadl dopředu na polštáře. Obličejem se zabořil přímo a důvěrně do jejího dekoltu.

Aria se naklonila a přiložila rty těsně k jeho uchu. „To jsi taky nebyl můj kluk, když jsi říkal, že mi vyprcáš mozek až do továrního nastavení,“ zašeptala.

Tato jediná, vyzývavá věta roztříštila jeho železné sebeovládání na ostré střepy.

Vance ze sebe vydal hluboké, zvířecí zavrčení. Jeho velké ruce se pohnuly v jediném mžiku. Popadl límec jejího trička a brutálně její oblečení roztrhl. Látka povolila s hlasitým, uspokojivým škubnutím a vystavila její holou hruď chladnému vzduchu salonu. Aria hlasitě zasténala šokem i rozkoší, když jeho drsné klouby zavadily o její citlivou pokožku.

Jeho tmavé oči se prudce rozšířily při pohledu na její těžká, kulatá ňadra, která se před ním rozlila. Vydal temný zvuk, jako vyhladovělá šelma, které konečně předhodili hostinu. Sklonil hlavu. Jeho horký, mokrý jazyk se pevně přisál na její napnutou levou bradavku.

Aria vykřikla. Šokující žár jeho úst na její holé kůži způsobil, že se jí podlomila kolena. Zabořila se hlouběji do široké pohovky a tělo se jí divoce zmítalo. Zaryla obě ruce do jeho hustých havraních vlasů a prudce sevřela tmavé prameny v pěstech. Přitáhla jeho hlavu blíž a tlačila jeho ústa hlouběji proti svým pohupujícím se ňadrům, zatímco se zcela poddávala čisté, nefalšované extázi jeho úst.

„Panebože, to je…,“ kroutila se Aria a kňučela v nesnesitelné rozkoši. Její kunda pulzovala neúprosnou, palčivou touhou a po vnitřní straně stehen jí stékala kluzká vlhkost.

Vance pustil její bradavku s hlasitým mlasknutím. Vydal se cestou polibků s otevřenými ústy přes její klíční kost. „Jen do toho, holčičko, vzdychej pro mě,“ přikázal jí a jeho horký dech ovíval její vlhkou kůži.

Vrátil se k jejím ňadrům, doširoka otevřel ústa a hladově sál její napnuté špičky.

„Do prdele!“ vykřikla Aria v ryzí extázi. Záda se jí prohnula do luku mimo polštáře. Tělo jí trhlo nahoru, jak agresivně kroužil jazykem kolem její bradavky a vysílal ostré, trýznivé vlny rozkoše přímo do jejího klitorisu.

Ruce v jeho vlasech zaťala ještě pevněji, nehty mu škrábala pokožku hlavy. Roztáhla stehna doširoka a obemkla nohama jeho úzký pas, aby ho k sobě přikovala. Vance vrazil boky dopředu mezi její roztažená stehna. Jeho masivní, jako skála tvrdé péro tlačilo přes kalhoty přímo na její promáčený klín a chvělo se zoufalou touhou vnořit se do ní.

Zuby lehce zavadil o citlivý hrot její bradavky. Ariino tělo celé ztuhlo. Intenzivní, oslepující rozkoš jí brutálně stáhla vnitřní stěny. Její kunda se sevřela v rytmickém, trýznivém pulzu. Vance tu změnu v jejím těle ucítil. Přesně věděl, co se chystá, a místo aby přestal, sevřel obě její těžká ňadra, mačkal je k sobě a sál ještě silněji, hltaje její tělo jako vyhladovělý muž. Chtěl sjet dolů po jejím břiše a lačně slízat její promočenou kundu, ale věděl, že kdyby ochutnal její šťávu, už by se nikdy nedokázal zastavit, rozerval by si kalhoty a vzal si její panenství přímo na té pohovce.

„Panebože, Vancei, já se snad počůrám!“ vykřikla Aria bezmocně. Z koutků očí jí vyhrkly slzy přemíry rozkoše.

„To není čůrání, to je squirt, holčičko,“ opravil ji Vance a jeho hlas byl temným, tlumeným duněním proti její mokré kůži.

Aria hlasitě zakňourala. Její poševní stěny se sevřely s brutální silou. Tělo jí vystřelilo do obrovského, otřásajícího vyvrcholení. Vydala ze sebe sérii hlasitých, přerývaných výkřiků, zatímco její končetiny divoce pulzovaly. Přepadla přímo přes hranu a z jejího těsného klína vystříkl horký, prudký proud tekutiny, který prudce ostříkl přední část Vanceovy společenské košile a břicha.

Zhroutila se zpět do polštářů, hruď se jí prudce zvedala a stehna se jí po jejím prvním intenzivním orgasmu divoce chvěla.

Vance se pomalu odtáhl od jejího hrudníku. Zůstal klečet mezi jejíma roztaženýma nohama. Pohlédl dolů na své promočené oblečení a s temnou, zvrácenou posvátností zíral na velkou mokrou skvrnu pokrývající jeho břicho.

„Skvělé, holčičko. Skvělé,“ pochválil ji a hlas mu klesl o oktávu níž. Natáhl ruku a dotkl se promáčené látky své košile. „Tohle snad ani nechci prát, holčičko. Chci to jen nechat uschnout a mít to pořád u nosu, abych mohl navždy vdechovat tu nádhernou vůni tvé kundy.“

Pomalu zvedl zrak. Shlížel na její chvějící se, sexuálně uspokojené tělo ležící nahé na tmavé pohovce. Srdce mu divoce bušilo o žebra. Poslední zbytky jeho zapírání shořely na popel.

Vance se podíval na její zardělou tvář a v duchu formuloval přiznání svému příteli, Ariinu otci: *Promiň, Thorne, ale tohle je začátek cesty, u které ti nemůžu zaručit konec!*