„Pane Declane, máme slečně Vanceové dovolit, aby tu prozatím zůstala?“ zeptal se Arthur a prolomil tak napětí v místnosti.

Jako mávnutím kouzelného proutku železné sevření kolem Declanových žeber povolilo. Valerie ho pustila, odhopkala pozpátku a s vykulenýma očima přikyvovala jako naivní dítě.

Declan zalapal po dechu. V okamžiku, kdy její lepkavé prsty opustily sako, ho zaplavila odporná vlna hnusu. Strhl si zničené sako z ramen a mrštil jím po nejbližší služebné, aby ho okamžitě vyprala. Třesoucíma se, zoufalýma rukama si povolil hedvábnou kravatu a ustoupil od Valerie tak daleko, jak mu to koberec v obývacím pokoji dovolil. Zlostně zabodl pohled do té pomatené cizinky.

„Dávejte na ni pozor. Bez mého výslovného svolení nesmí vytáhnout paty z tohoto sídla.“ Declan procedil slova mezi zuby a upřel pohled na komorníka.

Beze slova se otočil na patě a rázným krokem odešel. Těžké vstupní dveře za ním s bouchnutím zapadly. Utekl z pozemku tak rychle, jako by mu v patách byl dravý pes.

Jakmile zámek cvakl, uplakaná maska na Valeriině tváři roztála. Rty se jí na prchavý okamžik zvlnily do chladného, zlověstného úsměšku.

Arthur zamrkal a v naprostém zmatku si promnul oči. Zíral na novou nevěstu, ale temný, chladně vykalkulovaný výraz už byl pryč. Šálil mě snad zrak?

„Paní Thorneová, pojďte prosím se mnou nahoru. Připravili jsme pro vás pokoj.“ Arthur si odkašlal a nasadil zdvořilý tón.

„Jupí! Dobře!“ zatleskala Valerie.

Zvedla se z podlahy a prohlédla si lepkavý jahodový sirup na prstech. Se zahihňáním cukr slízla. Poté následovala komorníka po honosném schodišti do ložnice v patře.

Jakmile za ní zaklaply dveře, Valerie odložila svou roli. Postava se jí narovnala a naivní shrbení vystřídala neoblomná ladnost.

Zamířila rovnou do koupelny. Dala si horkou sprchu, převlékla se do hedvábného pyžama, posadila se k toaletnímu stolku se zrcadlem a setřela si rozmazaný make-up.

Bez líčidel ostře vystoupily zubaté jizvy táhnoucí se přes její čelo. Zvedla pevnou ruku a přejela po zjizvené kůži. Pod konečky prstů jí pulzovalo ostré bodání, přízračná bolest, která ji stahovala zpátky do noční můry.

Tři roky. Na den přesně tři roky od té chladné noci, kdy ji shodili z příkrého útesu a ona se zřítila do temné propasti.

Ten smrtící pád přežila jen díky tomu, že její zlámané tělo v ledovém dešti našel vyhlášený lékař. Během následujících tří let se ponořila do studia medicíny a osvojila si vše, co mohla, aby znovu vybudovala svou roztříštěnou mysl i tělo. Z hrobu se vyškrábala za jediným účelem.

Camilla Vanceová.

Valerie pohlédla do svých vlastních chladných očí v zrcadle. Nemůžu se dočkat, až uvidím Camillin výraz, až jí dojde, že nejenže žiju, ale jsem úředně provdaná za jejího drahocenného Declana.

V následujících dnech se Declan do sídla nevrátil. Služebnictvo rodiny Thorneových Valerií opovrhovalo a jednalo s ní s neskrývaným, posměšným despektem. Přesto se však drželi zpátky a hlídali si jazyk, aby nepodnítili legendární Archibaldův hněv. Valerie hrála hlupačku naprosto bezchybně a svou předstíranou mentální zaostalost využívala jako zbraň k získávání informací o rodinných vztazích.

Brzy ráno v den slavnostního galavečera Arthur zaklepal na její dveře a vstoupil s elegantním iPadem v ruce.

„Paní Thorneová, dnes večer se koná oslava osmdesátých narozenin starého pana Thornea. Událost proběhne v Lotosovém sále hotelu Lumina. Zde jsem vám vypsal rozvrh na dnešní den.“ Arthur jí podal tablet.

Valerie iPad popadla. Nekontrolovanými ťukanci klepala do obrazovky, zatímco očima přelétla text.

Ve dvě hodiny zkouška šatů v salonu Elegance Couture. V pět hodin odjezd s řidičem do hotelu Lumina. Oslava začíná v půl sedmé.

„Chi-chi, to vypadá na zábavu!“ zazubila se Valerie na displej.

S promyšlenou zlomyslností přejela prstem po displeji a předstírala, že omylem přejela špatným směrem. Rozvrh v mžiku zmizel a objevila se osobní fotogalerie. Displej s vysokým rozlišením zaplnila ostrá fotografie. Declan na ní stál v černém obleku šitém na míru a k jeho paži se tiskla úchvatná žena.

Arthur zalapal po dechu, vrhl se vpřed a v panice jí iPad vytrhl z rukou.

Bylo pozdě. Valerie viděla všechno, co potřebovala. V očích se jí mihl mazaný, nebezpečný záblesk, skrytý za maskou naprosté nevinnosti.

„Kdo to je? Je tak hezká! To je manžílkova macecha?“ naklonila Valerie hlavu a zamrkala na komorníka.

Arthur ztěžka polkl a tvář mu zalily rozpaky. „Ano, máte pravdu! Paní Thorneová, dole na vás čeká auto. Po obědě byste měla vyrazit!“

Otočil se a spěšně opustil pokoj. Na chodbě si Arthur otřel z čela krůpěj studeného potu. Proč jsem vedle té slabomyslné holky tak nervózní?

V ložnici Valerie přimhouřila oči a přešla k velkému oknu. Tuhle krásnou, zrádnou tvář by poznala kdekoli. Ta žena zavěšená do Declana byla Camilla. Dnešní večer bude třaskavým, nezapomenutelným shledáním.