Camilla rázovala po zdemolované ložnici jako šelma v kleci a bosýma nohama odkopávala třpytivé střepy rozbitých flakonů i rozházenou kosmetiku. Hruď se jí dula vzteky, když se prudce otočila k matce. „Musím ještě dnes v noci najmout profesionálního zabijáka. Zaplatím z našich zahraničních účtů jakoukoli sumu, jen aby byla Valerie jednou provždy vymazaná z povrchu zemského.“

Martha přešla po koberci a položila dceři obě ruce na třesoucí se ramena, aby ji zastavila. „Cami, zapoj mozek a chvíli přemýšlej. Valerie si tři celé roky přímo pod naším dohledem hrála na oslintaného blázna. Nikdo ze sebe nedělá mozkově mrtvého tak dlouho bez zatraceně děsivého důvodu. Jestli teď bezhlavě zaútočíš, nakráčíš přímo do nějaké smrtící pasti, kterou na tebe nachystala.“

Camilla se vytrhla, s manickým úšklebkem smetla Marthiny ruce a vyjela: „Mně jsou její skryté motivy ukradené! Svlékla mě do naha před celou smetánkou a protáhla naše jméno stokou. Chci ji vidět mrtvou, mami. Chci ji vidět v hrobě.“

Vtom dveře ložnice s ohlušujícím praskotem rozrazily veřeje a dřevo se roztříštilo o zárubeň. Do místnosti vtrhl Roland Vance, oči podlité krví a kravatu nakřivo z čiré finanční hrůzy.

Než Camilla stihla otevřít ústa, těžká dlaň jí vrazila facku přes tvář.

Síla úderu ji otočila kolem dokola a srazila na mahagonový toaletní stolek. Camilla se chytila za pálící líc, po čerstvém jelitu jí stékaly slzy a třeštila oči na muže, který ji uhodil. „Tati!“

Roland k ní přistoupil, celý se třásl vzteky a od úst mu létaly sliny. „Neopovažuj se mi říkat otče! Strávil jsem roky tím, že jsem lezl po kolenou, abych získal partnerství s impériem Thorneových. Roky krve a potu a všechno je vniveč, protože se moje dcera na veřejném galavečeru chovala jako nestydatá děvka! Okamžitě se dej do pořádku. Sebereš tu svou ubohou mršinu, odtáhneš do sídla Thorneových, padneš na kolena a budeš tu pitomou paní Thorneovou prosit o smilování.“

Camilla se opřela o toaletní stolek a narovnala se, přičemž její tvrdohlavá hrdost probublala i přes veškeré ponížení. „To radši spolknu střepy, než abych padala na kolena před tou retardkou!“

Roland napřáhl mozolnatou ruku, aby ji udeřil znovu.

Vtom se v zárubni zapotácela vrchní hospodyně, popadala dech a držela se rámu dveří. „Pane! U hlavní brány je pan Tobias Thorne. Žádá okamžité setkání se slečnou Camillou.“

Rolandova ruka ustrnula ve vzduchu. „Tobias?“

V elitních kruzích města byl Declan Thorne nedotknutelným dědicem, neúprosným géniem předurčeným k vedení celého rodinného konglomerátu. Jeho mladší bratr Tobias byl všeobecně pokládán za bezcenného playboye, který utrácí peníze za sporťáky a ženské. Roland si ho nikdy nevážil. Přesto však tváří v tvář finanční zkáze nesl náhlý příjezd kteréhokoli z Thorneů závan nečekaného záchranného lana. Pokud Tobias přijel konkrétně za Camillou, celá ta katastrofa se ještě dala zachránit.

Roland spustil ruku a ukázal k přilehlé koupelně. „Smyj si z tváře ty slzy, učeš se a padej dolů. Ať tě ani nenapadne mě znovu zklamat.“

Dole Roland spěšně vstoupil do velkolepého obývacího pokoje, otřel si z čela krůpěje studeného potu a nasadil vřelý úsměv.

Tobias se rozvaloval na sametové pohovce, nohu přes nohu, a lhostejně si pohrával s masivním zlatým prstenem na malíčku.

Roland sklonil hlavu s patolízalskou úctou. „Pane Tobiasi, přijměte prosím mou nejhlubší omluvu za to pozdvižení, které dnes večer způsobila má pošetilá dcera. Camilla i já máme v úmyslu navštívit starého pana Thornea zítra ráno a poprosit ho o pochopení.“

Tobias jen odmítavě mávl rukou a na rtech se mu usadil uvolněný úsměšek. „Neobtěžujte se žádným plazením v prachu, pane Vancei. Slečna Camilla byla v tom cirkusu skutečnou obětí. Jakmile dědečka přejde vztek, vyřídím to s ním sám. Hravě ho přesvědčím, aby vám obchodní smlouvy vrátil.“

Roland vzhlédl, ohromen náhlým příslibem spásy. „Mohu se na vaše slovo ohledně našeho partnerství skutečně spolehnout?“

„Máte mé slovo jakožto člena rodiny Thorneových,“ slíbil Tobias.

Roland se obrátil k majordomovi stojícímu u klenutého vchodu. „Vyřiďte Camille, ať si pospíší. Nesmíme našeho vzácného hosta nechat čekat ani o vteřinu déle.“

O chvíli později Camilla sešla po točitém schodišti. Vždycky považovala Tobiase za nesnesitelného, povrchního hlupáka, ale naděje na znovuzískání společenského postavení ji hnala do místnosti.

Jakmile ji Tobias spatřil, v očích se mu zablýskla chtíč. Camillou byl posedlý od chvíle, kdy ji před třemi lety poprvé spatřil. Když si všiml nateklé podlitiny na její tváři a zarudlých očí, jeho výraz se proměnil v teatrální hněv. „Za všechno, co se dnes večer stalo, může ta vymletá retardka Valerie. Záměrně vám zničila šaty, vyvolala ten chaos a ublížila vám. Naše rodina nemá žádný důvod držet si pod střechou takového idiota.“

Camilla se zastavila u pohovky a upřela na něj zrak s nově nalezeným zájmem.

Martha vstoupila s křišťálovou mísou plnou ovoce a v očích jí zajiskřil dychtivý kalkul. „Znamená to snad, že věříte naší Cami víc než své švagrové, pane Tobiasi?“

Tobias se posměšně zasmál. „Proč by měl kdokoli při smyslech věřit oslintané retardce místo někoho tak okouzlujícího, jako je Camilla? Věřte mi, Cami. Přísahám, že ta bezmozková zrůda zaplatí za vaše ponížení vlastní krví.“

V očích se mu usadil krutý svit, když jí pohled oplácel.

Pod maskou rytířského ochránce mu však vnitřnosti sžírala jedovatá hořkost. Tobias Declana z hloubi duše nenáviděl. Declan měl veškerý intelekt, veškerý respekt a pevnou ruku nad rodinným jměním, zatímco Tobias zůstával uvězněný v bezvýznamném ředitelském křesle jako pouhý ozdobný mazlíček. V zasedací síni neměl dost sil, aby Declana napadl napřímo, ale Declanova vadná manželka byla zcela bezbranná.

Roztrhat Valerii na kusy představovalo dokonalý úder proti bratrově nedotknutelné pýše.