POHLED ROWAN

Dlouho mlčí. V očích se mu něco mihne. Možná bolest. Nebo strach. Začínají padat okenice, ta povědomá zeď se znovu staví cihlu po cihle.

„Nemyslím si, že bych byl dobrý otec,“ řekne nakonec.

„Proč?“

„Rostovovi nebyli zrovna stabilní rodina.“ Jeho hlas zní opatrně. Kontrolovaně. „Nefunkčnost máme v krvi. Doslova. Viděl jsem, co se stane, když se poškození lidé pokoušejí vychovávat děti