Kira procházela blikající ikony v soukromých zprávách a pátrala po konkrétní součástce, kterou potřebovala. Většina nabídek, jež jí ucpávaly schránku, představovala jen chamtivé pokusy vymámit její zásoby jídla – zoufalí hráči doufali ve snadnou almužnu. Jako první nahoře ve frontě vyskočila zpráva od uživatele Player 1212.

[Mám kabel. Chci za něj jídlo na jedno plnohodnotné jídlo a dvě lahve vody.]

‚Nejsem žádná dojná kráva,‘ pomyslela si Kira. Švihnutím prstu zprávu bez dalšího pohledu smetla a jeho přemrštěný požadavek ignorovala.

Ve veřejném kanálu se ozval další uživatel jménem MinusMinusWin. [Potřebuju sklo, má někdo? Vyměním svůj kabel za pět kusů skla.]

Vzápětí jí na obrazovce naskočila hráčka jménem Jolly Shield Maid. [Mám kabel! Klidně ti ho pošlu jen tak, nic za něj nechci. Už dřív jsem měla výčitky, že jsem ti dala pět kusů dřeva za tři bochníky celozrnného chleba.]

Kira přestala rolovat a rozklikla si profil Shield Maid. Ostatní nabídky v její schránce byly čisté zlodějny, za obyčejný výrobní materiál požadovaly až příliš mnoho. Přesto se Kira držela vlastních zásad. Nechtěla v téhle nelítostné hře o přežití zneužívat dívčiny naivní laskavosti. Na jejím přenosném vařiči právě dobublal čerstvý hrnec špaget.

[Máš misku nebo kelímek?] vyťukala Kira otázku a odeslala ji.

Jolly Shield Maid odpověděla během několika vteřin. [Jenom dva jednorázové kelímky. Jestli je potřebuješ, vezmi si je.]

[Hráčka Jolly Shield Maid vám poslala dárek. Prosím, přijměte ho!]

Kira digitální výzvu k převodu potvrdila. V rukou se jí zhmotnily dva chatrné plastové kelímky a svinutý kus měděného drátu. Do jednoho z kelímků nabrala štědrou porci kouřících těstovin přelitých omáčkou a obratem dívce nabídla zabezpečenou směnu.

Jolly Shield Maid: [Panebože! Teplé těstoviny! Voní to naprosto úžasně. Takhle při obchodování přijdeš na buben! Strašně moc bych si dala, ale mám výčitky!]

Alpha Tempest: [V pohodě, sněz to, než to vystydne. Dej mi vědět, kdybys narazila na jakoukoli stopu ke Kartě vylepšení vozidla.]

Jolly Shield Maid: [Rozumím. Hned jak dojedl, poptám se po okolí. Jsi moc slavná, Alpha Tempest. Kdybys sháněla věci napřímo, lidi na tebe nasadí šílené pálky. Prostě mi pošli svůj seznam přání! Zchudlá nula jako já to pro tebe sežene za hubičku!]

Kira se na holografickou obrazovku ušklíbla. Získat tajného nákupčího zprostředkovatele byl geniální tah. Pomůže jí to obejít neoficiální „daň ze slávy“, kterou chamtiví hráči napálili na své zboží vteřinu poté, co spatřili její uživatelské jméno.

[Platí. Pokud obchod vyjde, dám ti provizi.] Kira zprávu odeslala a spojenectví tím zpečetila.

Jolly Shield Maid: [To není potřeba, tyhle těstoviny bohatě stačí. Mám pocit, že jsem konečně našla motivaci dál žít!]

Alpha Tempest: [Drž se.]

‚Musím se naučit vycházet s lidmi,‘ uvažovala Kira v duchu, když zavírala okno chatu. ‚Nemusím nikomu slepě věřit, ale pomoc druhým se mi z dlouhodobého hlediska většinou vyplatí.‘

Když teď v dlani svírala potřebné měděné součástky, přenesla Kira pozornost zpět do fyzického světa. Vyzvedla rozbitý přenosný solární generátor na nově získaný pracovní stůl. Selhání této opravy by znamenalo ztrátu několika základních surovin – což bylo při vyhlídce na tak obrovskou odměnu naprosto přijatelné riziko. Bez váhání klepla na zářící ikonu „Opravit“.

Rezavý ponk s bzukotem ožil. Korbu prořízlo hlasité dunění, které rezonovalo kovovými podlahovými deskami její tříkolky. Kira sebou trhla a o krok ucouvla v obavách, že jí ten skřípající stroj vybuchne přímo do obličeje. Ze zrezivělých převodů létaly jiskry. Skoro měla chuť tam stát a ten lopotící se mechanismus hlasitě povzbuzovat. Prudké otřesy naštěstí po několika vteřinách ustaly. Úspěšnou opravu ohlásil příjemný systémový tón.

Úlevně si oddechla. Opravený přenosný solární generátor stál na stole celý a plně funkční. Aby načerpal energii, bude zítra potřebovat přímé sluneční světlo, ale konečně si pro svou elektroniku zajistila trvalý zdroj proudu. Těžký přístroj odvlekla hluboko do korby tříkolky a přirazila ho k bočnici hned vedle stříbrné bedny se zásobami.

Následně si prohlédla rezavý řemeslný ponk. Současnému stroji chyběla funkce rozebírání existujících předmětů na suroviny. Tahle konkrétní vychytávka se zřejmě odemkne až s vylepšením vozidla na 2. úroveň. A vylepšení tříkolky zůstávalo její hlavní prioritou pro přežití.

Začala se o ni pokoušet fyzická vyčerpanost. Spaní na tvrdých ocelových plátech v uplynulých nocích jí zřídilo bedra. Kira rozvinula přes uvolněné místo nalezenou podložku na jógu. Vzala své špinavé oblečení z dnešního dne a použila ho jako provizorní hadr, aby zaprášený pěnový povrch otřela nasucho. Potom obrátila ušpiněné kalhoty naruby, polila látku trochou čisté vody a špínu vydrbala. Když silnou jógamatku přeloží napůl jako matraci, bude se jí spát podstatně pohodlněji.

Vedle improvizovaného lůžka vyskládala zachráněné nádobí. Dvě keramické misky a bytelný talíř, které vytáhla ze smetiště, ležely v původním obalu, špínou netknuté. Zbytek její nasbírané kořisti tvořily základní suroviny jako gumové pásky, železný šrot a zrezivělé šrouby. Celkový soupis jejího inventáře se po dnešním sběru rozrostl do úctyhodných rozměrů.

Roztříděné položky uložila do svého digitálního batohu a fyzický přebytek přesunula k vnějším okrajům korby. Potřebovala si uprostřed vyklidit prostor, aby měla dnes v noci kde spát. Zpátky na vozidlo to uspořádá až zítra ráno.

Kira odstoupila, aby své dílo zhodnotila. Ještě dnes ráno se tříkolka pyšnila roztomilým, zářivě růžovým zevnějškem. Teď připomínala pojízdný popelářský vůz. Pastelový lak pokrýval šedavý nános špíny. Jemné krajkové lemování hyzdily hluboké trhliny a cáry.

Vytáhla kouzelnou hůlku, odkašlala si a do nočního vzduchu hlasitě pronesla požadované zaklínadlo:

„Třpyť se a zař, božská zář, proměna!“

Korbu zalil záblesk magického světla. Tříkolka se okamžitě vrátila do svého bezchybného, pastelově růžového stavu. K jejímu úžasu se však kouzlo nezastavilo jen u toho. Renovace se dočkal i rezavý, polorozpadlý řemeslný ponk. Zkorodované železo nahradil lesklý růžový kov. Už nevypadal, že se každou chvíli rozpadne ve švech. Kira byla nadšená k nepříčetnosti.

Projeli stroj systémovým rozhraním a všimla si, že se změnil i popis předmětu.

[Nádherný ponk hezké holky: Tak roztomilý! Tak hezký! Jsem ze všech nejkrásnější!]

Zlověstné červené varování před nečekanými poruchami zmizelo. To znamenalo, že magická čisticí hůlka ponk zrenovovala na zbrusu nový, nedotčený stroj. Kirou projela vlna vzrušení. Vyměnit za tuhle krásu dva barely nafty byl geniální kšeft. V hrudi ji zahřálo hluboké uspokojení. Její postup vpřed i strategické sociální inženýrství přinášely velkolepé ovoce.

Tichou noc prořízlo vytrvalé pípání. V koutku zorného pole jí systémové rozhraní červeně zablikalo. Někdo neustále označoval její jméno ve světovém chatu. Kira otevřela veřejný kanál, aby zjistila, o co jde.

Player 1212: [Alpha Tempest, proč mi ignoruješ zprávy? Ty si říkáš profík? Takhle vyjebáváš s normálními hráči?]

Kira zmateně svraštila čelo. Vztek necítila. ‚Trollové jsou všude,‘ pomyslela si. ‚Když to nebude Player 1212, bude to někdo jiný.‘ Zprvu předpokládala, že někoho z jejího vyměněného jídla rozbolelo břicho. Když však v záznamu veřejného chatu odrolovala o kousek výš, bylo jí všechno okamžitě jasné.

Hráč jménem Glitter and Gold totiž před několika minutami vyhlásil zásadní novinku.

Glitter and Gold: [Poslouchejte všichni! Našel jsem skvělou věc. Je to černý šutr a jmenuje se Základní prostorový kámen. Sám o sobě nedělá nic, ale když ho použijete na batoh, rozšíří vám inventář o deset slotů!]

Na tohohle konkrétního chlapíka se Kira pamatovala naprosto přesně. Měl srdce na dlani a trpěl spasitelským komplexem. O každou informaci, na kterou narazil, se okamžitě dělil s celým serverem, aniž by si cokoli nechal pro sebe, aby získal vlastní výhodu. Jeho nejoblíbenější zábavou bylo stavět se do role morální autority, kázat ostatním a vyvolávat v nich pocity viny. Později, až se ve hře objeví Stopovací kameny, se stal vůbec prvním hráčem, kterého nájezdníci vypátrali a zabili.

Kira přepnula do soukromých zpráv s hráčem Player 1212. Skutečně jí poslal celou sérii hysterických zpráv.

Player 1212: [Můžeš mi vrátit můj Základní prostorový kámen?]

Player 1212: [Nebo mi to aspoň kompenzuj dalšíma zásobama? Vzala sis ho jenom za sušené hovězí a lahev vody. Natáhla jsi mě.]

Player 1212: [Nejsem nenažraný. Prostě mi dej ještě pět lahví vody a pět dalších jídel a jsme vyrovnaní. Rozšíření batohu je extrémně důležitá věc!]

Player 1212: [Odpovíš mi vůbec? Jsi profík, to máš vážně zapotřebí takhle zametat s náma normálníma lidma? Vždyť toho ani nechci moc.]

Kira zírala na ten ubohý nárok na kompenzaci, který z textu přímo odkapával. Odmítala ztratit jedinou vteřinu tím, že by jeho lítost jakkoli přiživovala. Klepla na ikonu jeho profilu a stiskla zablokovat.

V doručené poště se rozhostilo ticho.

Oznámení o zablokování dohnalo hráče Player 1212 k nepříčetnosti. V globálním kanálu vybuchl vzteky.

Player 1212: [Alpha Tempest, proč sis mě zablokovala? Hne se v tobě svědomí? Vzala sis můj Prostorový kámen za jeden jediný sendvič a trochu vody! Máš vůbec kouska cti v těle?]

Než Kira vůbec stihla pomyslet na vyťukání odpovědi, její nově vytvořená síť spojenců se na něj vrhla jako smečka.

Veteran Mystic Lad: [Byl jsem zticha, protože jsem nechápal, co se děje. Teď už to vidím. Seš prostě jenom klaun, co se snaží vycouvat z uzavřeného obchodu.]

Jolly Shield Maid: [Když jsi nechtěl měnit, neměl jsi v prvé řadě mačkat potvrdit. Brečet nad tím potom je ubohost.]

Favored: [Přesně tak, narovnej si páteř.]

Jednotný odpor zahnal fňukajícího hráče do kouta. Tváří v tvář společnému výsměchu jejích zastánců začal Player 1212 divoce pálit kolem sebe do celého chatu.

Player 1212: [Vás nikdo neoškubal, tak je vám to samozřejmě fuk! Zavřete klapačky, to se vám to machruje a hraje na morálku!]