Pohled Talie

Pronikavé zazvonění posledního školního zvonku prořízne biologickou laboratoř. Ohlašuje konec vyučování. Hlavu držím skloněnou. Soustředím se na to, abych nacpala své zmačkané, vodou potřísněné poznámky do otlučeného batohu. Třída se rychle vyprazdňuje. Právě se chystám vstát, když z řady za sebou uslyším zběsilé šustění a otrávené šeptání.

Nakouknu přes rameno. Chloe a Paige stále sedí ve svých lavicích. Paige se přehrabuje ve své značkové kabelce. Chloe zběsile vysypává obsah své kosmetické taštičky na lavici.

„Došel mi fixační pudr,“ zasténá Chloe frustrovaně. „Dneska večer je ten velký předvečírek u Lockwoodových. Nemůžu se tam ukázat a lesknout se jako mastný lívanec.“

Paige vytáhne vyschlou řasenku a hodí ji na stůl. „Moje řasenka je taky v háji. Musíme skočit do Sephory. Jenže máma mi ráno zabavila kreditku. Prý jsem přešvihla limit.“

„Já utratila kapesné za ty nové šaty.“ Chloe si povzdechne a složí hlavu do dlaní. Zírá na prázdnou tabuli v čele místnosti.

Ztuhnu s rukou na zipu batohu. Klouby prstů mi zbělají. V hlavě se mi začíná rodit divoký, bláznivý nápad. Rychle zapustí kořeny. Ony zoufale potřebují líčidla, aby si zachovaly tvář před smečkou. Já zoufale potřebuji cestu ven z této mizerné existence. Zítřek není jen obyčejný pátek. Jsou to mé dlouho očekávané osmnácté narozeniny. Je to den mé první přeměny. A je to také den opulentní, velkolepé oslavy dědictví trojčat Lockwoodových. Celá smečka o tom mluví už celé týdny. V sídle se sejde každý významný člen smečky, alfy i hostující vlci.

Zvažuji své možnosti, zatímco zírám na svou prasklou gumičku na podlaze. Pokud se tam ukážu ve své obvyklé otrhané, neviditelné podobě, nikdo na mě ani nepohlédne. Budu jen ta divná stipendistka roznášející pití. Pokud se mi ale podaří vypadat jako skutečná, přitažlivá dívka místo zbité služky, mohla bych zaujmout hostujícího vlka z jiné smečky. Potřebuji jen druha. Doufám, že najdu druha, který mě rychle odvede daleko z tohoto pekelného, tyranského místa.

Seberu veškerou odvahu, kterou v sobě mám, a zapnu batoh. Přinutím se vstát. Srdce mi buší o žebra. Cílevědomě přistoupím k jejich lavicím.

„Můžu vám pomoct,“ pronesu jasně. Hlas se mi mírně chvěje.

Obě dívky prudce zvednou hlavy. Zírají na mě v naprostém zmatení.

Chloe přimhouří oči. „S čím nám pomoct?“

„Vím přesně, kde ve městě sehnat levná, ale kvalitní líčidla. Není to Sephora, ale ty produkty fungují úplně stejně. Můžu vás tam hned vzít.“ Pevně sevřu popruh batohu, abych získala pevnou půdu pod nohama.

Paige se nakloní dopředu. „To myslíš vážně? Kde to je?“

„Je to diskontní lékárna na okraji teritoria. Můžu vám pomoct nakoupit obrovskou hromadu věcí za zlomek běžné ceny.“ Odmlčím se a ztěžka polknu. Každé jednotlivé slovo jako by se mi bolestivě dralo ze zcela vyschlého hrdla. „Ale potřebuji, abyste pro mě něco udělaly.“

Chloe si založí ruce na prsou. „A co jako?“

Odhodím svou hrdost. Odkryji své zoufalství. „Zítra mám osmnácté narozeniny. Chci vypadat jako normální holka. Potřebuji, abyste mě naučily zacházet s líčidly, jak to zkombinovat a jak zařídit, abych stála za povšimnutí.“

Paige zalapá po dechu. V překvapivém záblesku smečkového instinktu téměř okamžitě pochopí, co plánuji. „Ty doufáš, že zítra večer budeš vypadat dost dobře na to, abys našla svého předurčeného druha a utekla.“

Neřeknu ani slovo. Jen držím její pohled.

Chloe spadne brada. To odhalení ji ohromí a vyvede z míry. „Počkej chvilku. Ty máš zítra narozeniny? Ty máš narozeniny ve stejný den jako trojčata Lockwoodových?“

Jednou přikývnu. Připravím se na nevyhnutelný výsměch.

Místo toho se Chloe rychle vzpamatuje. Narovná se a přepne do soustředěného, praktického režimu. „Platí. Zařídíme, abys vypadala neuvěřitelně. Vlasy, make-up, oblečení, všechno. Ty nám dneska pomůžeš ušetřit peníze a my se postaráme o to, aby si tě na tom večírku všiml každý vlk.“

Svou část dohody dodržím. Zkušeně dívky provedu rozbředlými ulicemi do konkrétního obchodu na okraji města. Ukážu jim přesné levnější alternativy a méně známé značky kosmetiky, které odvádějí tu nejlepší práci. Uličky jsou stísněné a páchnou savem, ale regály jsou plně zásobené. Naloží červený plastový košík make-upem, pudrem, voděodolnou řasenkou a leskem na rty. Pomohu jim nakoupit obrovskou zásobu kosmetiky za pouhý zlomek běžné maloobchodní ceny. Pokladní na nás sotva pohlédne, když všechno markuje.

Nadšené ze své úspory se nakonec všechny tři vydáme zpátky k luxusní nákupní čtvrti. Přechod ze zanedbané části města do bohatého centra je do očí bijící. Zastavíme se přímo před jasně osvětleným, tyčícím se skleněným vchodem do obchodního domu Nordstrom. Ve výlohách se třpytí vánoční výzdoba.

Chloe se náhle zarazí. Otočí se ke mně. Podívá se dolů na mé nohy. V její tváři se zableskne vlna neskrývané lítosti. Moje obnošené boty jsou promočené skrz naskrz. Na nedotčený chodník z nich čvachtá voda. Přejede pohledem nahoru k mému ošuntělému, příliš velkému zimnímu kabátu.

„Hned teď ti koupíme nějaké pořádné oblečení,“ prohlásí Chloe s rozhodným kývnutím.

Tvář mi vzplane prudkým, ponižujícím studem. Ucouvnu o krok.

„Já nemám peníze...“ vykoktám pravdu.

Paige přistoupí a rázně, ale laskavě mě přeruší. „To ani neříkej. Ušetřilas nám majlant, pamatuješ? V Sephoře bychom nechaly stovky dolarů.“

Chloe souhlasně a pevně přikývne. Rozhodně dodá: „Tohle je náš způsob, jak se ti revanšovat. Přijmi to. Tohle kamarádky dělají.“

To slovo mě zasáhne do hrudi jako fyzická rána. *Kamarádky.* Nikdo v této smečce mě ještě kamarádkou nenazval. Hrdlo se mi bolestivě sevře zadržovanými slzami. Rychle zamrkám, abych zahnala rozostřený zrak. Potlačím emoce.

„Děkuju,“ zašeptám tiše a vděčně.

„Jde se nakupovat.“ Paige do mě zavěsí svou ruku a táhne mě kupředu.

Vstoupit do Nordstromu je zdrcující smyslový zážitek. Posuvné skleněné dveře se rozjedou a do obličeje mě udeří závan teplého vzduchu. Obchodní dům je oslnivě jasný. Vzduch těžce voní drahým parfémem a zřetelnou aurou obrovského bohatství. Figuríny pózují v dokonalých, nedotknutelných instalacích. Naleštěné mramorové podlahy odrážejí nekonečné řady značkového oblečení a luxusních kabelek.

Obklopena veškerým tím luxusem si připadám jako zmoklý, odporný vetřelec. Každý krok mi připadá špatný. Mé mokré boty trapně hlasitě vržou o nedotčené podlahy. Gumové podrážky za mnou zanechávají malé blátivé loužičky. Ten zvuk se kolem nás rozléhá. Kolemjdoucí prodavačka v padnoucím kostýmku si mě pohrdavě změří od hlavy k patě. Mám chuť propadnout se do podlahy a navždy zmizet.

Obě dívky mé rozpaky ignorují. Mají své poslání. S nadšením mě táhnou přímo kolem pultů s parfémy do oddělení pro mladé.

„Drž tohle.“ Chloe popadne ze stojanu zářivě červený svetr s odhaleným ramenem. Vrazí mi ho do náruče.

„A tohle.“ Paige hodí na svetr těsné černé úzké džíny.

Pohybují se jako sehraný hurikán. Berou náruče drahého, stylového oblečení. Nakládají mi do náruče další a další látky, dokud přes ten kopec sotva vidím. Cenovky visící z rukávů mi svazují žaludek do nervózních uzlů. Jediné tričko stojí víc, než utratím za jídlo za celý měsíc.

Chloe ukáže do zadní části oddělení. „Kabinka. Hned. Všechno si vyzkoušej.“

Vpotácím se do luxusní, zrcadly obložené zkušební kabinky. Kabinka je větší než kumbál, ve kterém spím. Osvětlení je měkké a lichotivé. Ze tří stran mě obklopují zrcadla od podlahy ke stropu.

Ruce se mi třesou, když horu oblečení položím na polstrovanou sametovou lavičku. Svléknu si obnošený kabát. Sloupnu ze sebe vlhký, ponižujícím způsobem rozedraný svetr. Vykopnu se ze zničených bot a stáhnu mokré džíny. Zůstanu stát v levném spodním prádle a zírám na bledou, pohmožděnou dívku ve skle.

Přinutím se odvrátit zrak. Popadnu úplně první outfit.

Natáhnu na sebe těsné černé úzké džíny. Džínovina je silná a dokonale se napne přes má lýtka i stehna. Kovový knoflík v pase přesně dopne. Přetáhnu si přes hlavu zářivě červený svetr. Pletená vlna je jemnější než cokoli, čeho jsem se kdy dotkla. Svůdně padá z jednoho ramene. Bosá vystoupím z kabinky a nervózně popotahuji lem.

Chloe si založí ruce a kriticky si mě prohlíží od hlavy k patě. Přimhouří oči.

„Sedm z deseti,“ ohodnotí Chloe outfit po chvíli ticha. „Ty džíny sedí skvěle. Ale ta červená je k tvé pleti prostě moc křiklavá. Působíš v ní vybledle.“

Paige, opřená o zeď, přikývne: „Svleč to. Zkus další.“

Stáhnu se zpátky do kabinky. Sloupnu červený svetr a hodím ho na lavičku. Zkusím druhý outfit.

Jsou to rafinované královsky modré šaty. Doplněné ostře střiženým černým sakem. Přetáhnu šaty přes hlavu. Drahá, vysoce kvalitní látka po mém těle stéká jako voda. Dokonale obepíná křivky mých boků a pasu. Působí to, jako by byly ušité na míru přímo mně. Vklouznu pažemi do saka. Díky střihu mám ramena rovná, zvýrazňuje mi pas a dodává mi ostrou, sebevědomou siluetu.

Přejedu třesoucíma se rukama po hebké látce. Uhladím si šaty přes boky, abych vyrovnala nepatrný záhyb. Zhluboka se nadechnu. Srdce mi zběsile bije o žebra.

Pomalu zvednu oči. Zadívám se na svůj vlastní odraz v zrcadle zkušební kabinky.

Ten pohled mě ochromí. Zatajím dech.

Žena, která na mě hledí, nevypadá jako otrhaná služka. Nevypadá jako pouliční holka, kterou strkají do skříněk a která po nocích drhne podlahy. Královská modř probouzí v mé bledé kůži skryté teplo. Střih šatů zdůrazňuje postavu, o níž jsem vůbec netušila, že ji mám.

Vypadá elegantně. Vypadá krásně. Vypadá jako někdo, kdo na takové místo skutečně patří.

Mé nervózní zoufalství mizí. Zaplaví mě závratný, hluboký pocit naděje a vlastní hodnoty. Sevřu klopy saka. Nakloním se blíž k zrcadlu. Mozek se mi zadrhne v naprostém úžasu, jak zásadně zpochybňuji svou vlastní identitu.

*Kdo to sakra je?*