Hleděl na zhasnutý displej telefonu, zatímco na něj doléhalo ticho prázdné ložnice. Až na několik zdlouhavých pracovních e-mailů tam nebylo nic. Nadine nezavolala. Neposlala jedinou zprávu, v níž by se omluvila za své předchozí chování.

„Chci vidět, jak dlouho to vydržíš.“ Desmond odhodil elegantní přístroj na matraci a rázným krokem vyšel z hlavní ložnice.

Zamířil dolů do kuchyně s úmyslem nalít si sklenku. Otevřel těžká nerezová dvířka chladničky. Vtom strnul, ruka mu zůstala viset na madle.

Místo obvyklých, úhledně vyskládaných potravin byla prostřední police nacpaná hromadami balíčků tradiční medicíny. Natáhl se a vzal jeden ze zatavených sáčků do ruky. Tištěná etiketa bila do očí.

*Pět sáčků denně. Speciálně určeno k léčbě neplodnosti.*

Neplodnost.

Ze šustivého plastu stoupalo pronikavé, zemité aroma hořkých bylin. Desmond ten nepříjemný pach okamžitě poznal. Byla to naprosto stejná trpká, lékárenská vůně, která v posledních týdnech ulpívala na těle i šatech Nadine.

V duchu se ušklíbl a hodil sáček zpátky na rozházenou hromadu. Ta absurdita byla k smíchu. Během celých tří let jejich manželství spolu ani jednou nesdíleli lože. Nikdy spolu nespali. Otěhotnění bylo biologicky vyloučené, i kdyby do sebe nalila sebevíc té odporné hořké břečky.

V mžiku se mu v hlavě rozjasnilo. Konečně odhalil ubohý důvod jejího nedávného dramatického výstupu kolem rozvodu. Ztropila scénu kvůli dítěti, které za žádných okolností nemohla mít. S pocitem, že konečně prohlédl její směšnou hru, z něj spadlo tíživé napětí, jež ho dosud sžíralo. Nahradila ho hluboká úleva a lehkost.

Desmond zavřel lednici a zamířil zpátky nahoru. Nově nabytá svoboda mu chutnala sladce. Tu noc spal tvrdě a nerušeně, lhostejný k prázdnému místu po svém boku.

Druhý den ráno vytáhl ze šatníku zářivě bílý sportovní komplet. Vyšel na chodbu a z čirého zvyku otevřel ústa.

„Nevrátím se...“

Okamžitě sklapl čelisti. Tichý dům kolem něj zlověstně zněl prázdnotou. Už nebylo třeba informovat manželku o svých plánech. Mohl si dělat, co se mu zachtělo.

Později dopoledne zalévalo rozlehlé zelené trávníky golfového hřiště ostré slunce. Desmond měl skvělou náladu. Bílý sportovní oděv dával vyniknout jeho ostře řezaným, pohledným rysům a propůjčoval mu podmanivou auru filmové hvězdy.

Plynulým, léta cvičeným pohybem švihl holí. Míček plachtil vzduchem a čistě zapadl do vzdálené jamky.

„Ty dneska válíš, Desmonde! Tajils nějaké dobré zprávy?“ přitočil se k němu Donovan s holí ležérně přehozenou přes ramena.

Klevety o tom, že Nadine žádá o rozvod, dorazily k Donovanovým uším už včera. Chtěl mít jen tu potěchu slyšet to přímo od zdroje, aby mohl dát znamení hostu, který čekal nedaleko.

Desmond se napil z lahve s vodou. „Nic zvláštního. Jen se chystám rozvést s Nadine.“

Donovan povytáhl obočí v předstíraném údivu. Znal pověst, která Nadine předcházela. Pro zbytek jejich společenské smetánky to byla jen vypočítavá intrikánka, která se Desmonda držela zuby nehty. Pokud se měli rozvést, mělo k tomu dojít už dávno. „Ona to vážně podepsala?“

„Sama s tím přišla.“ Desmondovi při šroubování uzávěru mírně potemněl pohled.

„Jenom dělá drahoty. Viděl jsem mraky ženských, co přesně tímhle divadýlkem žebraly o pozornost. Každopádně pro tebe mám překvapení,“ odfrkl si Donovan a vytáhl telefon.

Desmond po něm střelil tázavým pohledem. Donovan klepl na displej.

O několik okamžiků později se na dlážděné cestě objevila povědomá postava. Chloe měla na sobě padnoucí růžový sportovní úbor a nadšeně mávala, jak k nim spěchala.

Donovan se zazubil a začal couvat. „Nechám vás o samotě, ať si můžete popovídat. Rozhodně nemám zájem dělat křoví.“

Jakmile Donovan zmizel směrem ke klubovně, Chloe přistoupila blíž. Vykouzlila na tváři vřelý, nostalgický úsměv. „Pojďme se projít, Desmonde. Starý univerzitní areál je hned vedle.“

Desmond nic nenamítal. Sešli z greenu na alejí lemované stezky sousedící s jejich někdejší alma mater. Chloe záměrně odvedla hovor od jeho současného manželství a raději se ponořila hluboko do jejich společné minulosti.

„Pamatuješ na tuhle dlážděnou cestu? Chodívali jsme tudy každý večer, když jsme spolu randili. Říkával jsi mi, že po ní budeme kráčet spolu navždycky.“ Chloe se zastavila u mohutného dubu.

„Desmonde, vezmeš mě za ruku a projdeš se se mnou?“ Nastavila štíhlou dlaň a v očích se jí zaleskla prosba.

Její prsty se letmo otřely o jeho klouby. Desmond instinktivně ucukl. Odtáhl ruku a jeho výraz ztvrdl v masku chladné netečnosti.

„Z minulosti si nic nepamatuju.“ Zabořil ruce hluboko do kapes. Akademické úspěchy, zašlé romance i staré milníky pro něj neměly žádnou skutečnou váhu. Byla to jen odškrtnutá políčka na časové ose.

Chloe vytryskly slzy zpod řas. Udělala krok vpřed, vrhla se k němu a majetnicky ho objala kolem pasu, tvář zabořenou do jeho hrudi.

„Ty se na mě ještě pořád zlobíš? Tehdy jsem neměla na vybranou! Miluju tě, Desmonde. Strašně moc tě miluju. Vůbec netušíš, jak těžké bylo přežít všechny ty roky o samotě. Chtěla jsem se vypracovat, abych tě byla hodna! Víš, jak moc Nadine nenávidím? Z celého srdce! Kdyby se nám nepostavila do cesty, nikdy by nás nerozdělili.“ Chloe se usedavě rozplakala a zkrápěla mu košili slzami.

„Jsem ženatý.“ Desmond se zamračil a v jejím prudkém sevření ztuhl.

„Vím, že se s tebou chce rozvést! Ještě jí s radostí poděkuju, že mi tě konečně vrátila.“ Chloe se k němu přitiskla ještě pevněji a odmítala se pustit.

V Desmondově mysli náhle bez varování vyvstala neodbytná, trýznivá vzpomínka. Před očima mu bleskl jemný, žalem zničený obličej Nadine. Byl to ten den, kdy zemřel její otec. Dívala se na něj přes závoj slz a hlas se jí lámal, když ho zapřísahala, aby ji jen objal. Přesně si pamatoval, jak tehdy zareagoval. Její bratr Gideon zrovna porušil všechny podmínky jejich zásnub a uchvátil majetek rodiny Mercerových, který Desmond poskytl. V chladné odvetě tehdy prošel kolem Nadine bez jediného slova a nenabídl jí sebemenší útěchu.

Pronásledován tímto bolestným obrazem, Desmond nevědomky odtrhl Chloeiny lpící paže ze svého pasu. Ustoupil o krok zpět a vytvořil mezi nimi odstup.

Než se Chloe stačila vzpamatovat a znovu zaútočit na jeho city, ozvaly se těžké kroky. Po cestě k nim chvatně mířil Donovan a v ruce svíral tlustou právní obálku.

„Desmonde, na tohle se musíš podívat.“ Donovan se vedle nich zastavil a popadal dech.

Desmond převzal dokument a vytáhl listiny ven. Byla to smlouva o převodu majetku, opatřená záhlavím právního zástupce Nadine.

„Její právník to právě doručil. Má to být vyrovnání za vaše tříleté manželství,“ vysvětlil Donovan a na rtech mu pohrával škodolibý úsměšek. Měl za to, že Nadine požaduje astronomické odstupné.

Desmond nalistoval druhou stranu. Oči se mu zúžily v naprostém ohromení. Nadine po něm nepožadovala ani jediný cent. Místo toho z právního dokumentu jasně vyplývalo, že na něj převádí sto milionů ze svého osobního majetku.

„To si vážně myslí, že mě sto milionů přiměje nechat rodinu Mercerových na pokoji? Nebo že jí kvůli tomu snad odpustím?“ odfrkl si Desmond bez vteřiny zaváhání.

„Ta hluchá holka celou dobu hrála chudinku. Kdo by to byl řekl, že bokem syslí sto milionů? Vsadím se, že její chamtivá matka a povedený bratříček o tom nemají ani páru,“ vyprskl Donovan smíchy.

Chloe tiše stála opodál a sledovala, jak se oba muži Nadine nevybíravě posmívají. Zaplavila ji nesmírná úleva. Tajně trnula hrůzou, zda Desmond k manželce za ty tři roky přece jen něco nezačal cítit. Když viděla, s jakou arogancí ji smetl ze stolu, všechny její obavy se rozplynuly.

Kilometry daleko od prosluněného golfového areálu panovala dusivá a bezútěšná atmosféra.

V šeru zchátralého motelového pokoje visel zatuchlý, těžký vzduch. Tenké závěsy byly pevně zatažené a neprodyšně odřezávaly okolní svět.

Nadine ležela schoulená na proleželé matraci. Pomalu otevřela unavené oči. Vzápětí se jí zatočila hlava a popraskaný strop nad ní se divoce roztočil. V lebce jí pulzovala ostrá, oslepující bolest, jež se jako ozvěna rozlévala v dutém tichu místnosti.

Pokusila se pohnout, ale svaly okamžitě vypověděly poslušnost v záchvatu palčivého protestu. Tělo měla křehké, zbavené veškerých sil. Hruď jí sevřel holý, děsivý pocit bezmoci. Zírala do temných koutů opuštěného pokoje a dýchala mělce a trhaně. S mrazivou jistotou si uvědomila, že její stav se nezadržitelně zhoršuje.