Gideon se opřel o zeď, založil paže na prsou a čekal, co řeknou ostatní.

Mladík v pomačkané bundě si nervózně promnul zátylek. „Jel jsem městským autobusem. Zatočila se mi hlava a na vteřinu jsem zadříml. Když jsem otevřel oči, seděl jsem na té vlhké loďce.“

Haley Vargasová, krátkovlasá dívka stále oblečená v uniformě soukromé školy, si na pohovce přitáhla kolena k hrudníku. „Já to měla stejné. Seděla jsem u stolu a dělala úkoly z matiky. Zničehonic na mě padla strašná únava. Usnula jsem jen na malou chviličku a pak jsem se probudila tam venku na vodě.“

Prostorným obývacím pokojem zašuměl šepot. Všichni začali sdílet své poslední vzpomínky předtím, než se propadli do této noční můry. Brzy si uvědomili, že je potkal navlas stejný, bizarní způsob únosu. Náhlé, drtivé vyčerpání je přepadlo uprostřed všedních, každodenních činností. A když procitli, byli uvězněni na malé loďce uprostřed mlžného, nekonečného jezera.

Jako by je všechny zasáhla koordinovaná kletba.

Skupinu opět zavalila těžká vlna děsu.

„Do prdele, to je nějaká duchařina.“ Duncan si přejel těžkou dlaní po zarostlé tváři a v hlase mu zaduněl syrový strach.

Tessa k sobě křečovitě přitiskla ruce v klíně. Pohled upírala na konferenční stolek. „A není možné, že je to jen zvláštní způsob, jak odstartovat nějakou dobrodružnou reality show? Vždyť spousta takových pořadů mívá prapodivné, filmově laděné kulisy.“

Duncan k ní prudce otočil hlavu a v očích mu bleskla nevíra. „Copak jsi zapomněla na Simona? Copak by v reality show rozčtvrtili živého člověka?“

Tessa sebou trhla a zorničky za skly brýlí se jí roztřásly. „V dnešní době mívají spoustu realistických triků a efektů. Co když to byla jen rekvizita pro kamery? Ta krev, co stříkala všude kolem, mohla být falešná. S dnešní technologií dokážou pomocí chemikálií vyrobit něco, co vypadá úplně jako krev. Dokážou napodobit i ten kovový zápach.“

Mluvila překotně, slova se jí sypala jedno přes druhé. Vymývala si vlastní mozek a snažila se svou křehkou mysl přesvědčit, že jde o pouhou propracovanou hru.

Gideon se odlepil od zdi. Musel tenhle blud zadusit dřív, než je všechny přivede do hrobu. Bezstarostnost pramenící z popírání reality byla smrtelná slabina.

„Chemicky to vyrobené nebylo. Byla to pravá lidská krev.“ Gideon zachoval naprosto věcný, chladný tón, kterým smetl Tessin poslední zbytek sebeklamu.

Tessa zalapala po dechu a zabořila se hlouběji do polštářů pohovky.

„Studoval jsem medicínu a prošel bezpočtem pitev a laboratorních pokusů,“ pokračoval Gideon a přistoupil blíž ke středu místnosti. „Můžu vám s jistotou říct, že to byla lidská krev. Žádná syntetika ani zvířecí krev. To, co plavalo na hladině, byla čerstvá lidská krev. A ty usekané končetiny byly od těla odděleny teprve před chvílí.“

Gideon se odmlčel; z vlastních slov mu v ústech zůstala pachuť žluči. Ztišil hlas a donutil se znovu stanout tváří v tvář té zrůdné realitě u mola. Obnažená svalová tkáň, roztříštěné kosti, děsivé množství krve z přeťatých tepen. Výjev jako vystřižený z jatek.

„Přestaňte s tím!“ Haley objala třesoucí se Tessu a zabořila tvář do ženina ramene, aby Gideonův ponurý rozbor přerušila.

Gideon sklapl čelisti. Sledoval obě dívky, jak se chvějí a tisknou k sobě. U srdce ho bodl ostrý osten viny. Nebylo divu, že jsou k smrti vyděšené. Každý, koho by vytrhli z normálního života, by z tak hrůzného pohledu ochrnul strachy. Byl to druh traumatu, který zanechává celoživotní jizvy. Jen někdo jako on, kdo pravidelně přicházel do styku s mrtvolami a lidskou anatomií, dokázal zachovat racionální tvář.

„Ať je to jak chce, měli bychom se nejdřív soustředit na to, jak přežít tyhle čtyři dny.“ Tíživé ticho nakonec prolomil Edgar Finch. Šedovlasý profesor s modrýma očima se v křesle napřímil. „Musíme se o toho pacienta starat čtyři dny v kuse. Je nás tu sedm. Čtyři ženy a tři muži. Jak si rozdělíme práci?“

V obývacím pokoji se rozhostilo trapné ticho. Lidé neklidně poposedávali a vyhýbali se očnímu kontaktu. Nikdo netušil, jak si zorganizovat směny v domě, který působil jako past na myši.

Když Duncan viděl, že se k ničemu nikdo nemá, chopil se iniciativy: „Co kdyby ženské praly a vařily a chlapi se postarají o pacienta?“

„A proč jako?“ Chloe rozpletla nohy a vyletěla z pohovky. Blondýnka zlostně zpražila pohledem mohutného vousáče. „Ten tlouštík nahoře je prakticky polomrtvý. Každý, kdo má oči, vidí, že starat se o pacienta je ta nejlehčí práce v tomhle baráku. Vy chlapi si akorát chcete urvat to snazší pro sebe.“

Duncan se zamračil a ruce po stranách těla sevřel v pěst.

Chloe se uštěpačně ušklíbla a založila si paže na prsou. „Kdo by stál o to prát a vyvařovat pro vás, vy smradlaví chlapi? Je to ponižující a nosí to smůlu.“

„Jenže toho pacienta musíme fyzicky otáčet a mýt! Jak byste vy holky chtěly zvládnout takovou mrtvou váhu?“ snažil se s ní Duncan domluvit a hlas mu frustrací stoupal.

Chloe otevřela pusu, aby mu vmetla další urážku, ale Gideon se vložil mezi ně. Chytil Duncana za paži a zavrtěl hlavou, čímž staršímu muži naznačil, ať se nepouští do zbytečné hádky.

Gideon stočil pozornost ke Chloe. „Já se s vámi vyměním. Vezmu si na starost praní a vaření. Vy se starejte o pacienta. Budeme mít dvanáctihodinové směny, od devíti ráno do desíti do večera. Po desáté máme všichni klid.“

Chloe si Gideona přeměřila od hlavy k patě, jako by odhadovala jeho cenu. Stroze kývla. „Dík.“

Gideon se otočil k dalším třem ženám choulícím se na pohovkách. „A co vy? Chcete si taky vyměnit úkoly?“

Haley přikývla a dala svou volbu jasně najevo.

Maya Silvová, která po celou dobu nepromluvila ani slovo, nesměle zvedla ruku. „Já... já opravdu neumím vařit.“

„To nevadí. V tom případě se budete starat o pacienta vy,“ odvětil Gideon. V moderní společnosti se základní dovednosti pro přežití, jako je vaření, stávaly vzácností. Kvůli zrychlenému tempu městského života většina lidí raději sáhla po jídle z rozvozu, aby ušetřila čas.

Gideon přesunul pohled na profesora. „Pane Finchi, umíte vařit?“

Edgar zíral na své naleštěné polobotky. Jeho dlouhé mlčení posloužilo jako jednoznačná záporná odpověď.

Duncan a Gideon si vyměnili rychlý pohled.

„V tom případě, pane Finchi, budete mít na starosti pacienta i vy,“ rozhodl Gideon.

Uspořádání domu je přirozeně rozdělilo. Pokoj pacienta se nacházel ve druhém patře, zatímco kuchyně a technické zázemí byly v přízemí. Rozdělení pokojů tedy bylo prosté. Ti, kdo pečují o pacienta, zůstanou ve druhém patře. Ti, kdo perou a vaří, budou v přízemí.

Teď, když byly úkoly přiděleny, se napjatá skupina konečně rozpadla. Všichni se rozešli, dychtiví uniknout dusné atmosféře obývacího pokoje.

Chloe si přehodila plavé vlasy přes rameno a vyrazila ke schodišti. Její podpatky hlasitě klapaly o podlahová prkna.

V půli schodiště se prudce zastavila.

Otočila se a zavolala dolů na Gideona: „Hej, nemáš mít náhodou na starosti vaření? Už je po páté, mám hlad!“

S těmito slovy dupala zbytkem schodů nahoru.