Duncan pod Gideonovou ostrou výtkou ztuhl. „Ale...“

„Tady se v noci, když je čas jít spát, prostě nerozsvěcí. Nemusíš vědět proč. Řekl jsem ne a tím to hasne.“ Gideon mluvil tichým, břitkým sykotem.

Gideon k němu ještě nikdy nepromluvil s tak nekompromisní autoritou. Jeho neochota pravidlo vysvětlit Duncanovu paniku jen prohloubila. Strach z neznáma mu dral hruď a ztěžoval každý nádech. Duncan si pamatoval, že než vstoupil do pokoje, světlo na verandě zhasnul. Proč ho ale svíral tak ochromující děs? Hleděl na slabou, přízračnou zář pronikající škvírou ve dveřích zvenčí. Kůži mu polil tentýž elektrizující děs a zježil mu chlupy na pažích.

Duncan hledal v tísnivé temnotě oporu, a tak požádal, zda by nemohl spát u Gideona. „Já se nebojím. Jen je v tvém pokoji zima a strašně to tam smrdí.“

Gideon vtáhl vzduch nosem. Zápach v jeho pokoji během uplynulých hodin skutečně zesílil. Vzhledem k jeho citlivému čichu se vzdálit od zdroje jevilo jako rozumná volba. Dovolil Duncanovi vlézt na malou postel. Namačkali se na matraci a leželi zády k sobě. Po hrůzách této noci byl spánek nemožný. Zůstali zticha, opírali se jeden o druhého kvůli teplu a pocitu bezpečí a naslouchali dešti venku. Čekali, dokud se okna konečně nedotklo bledě šedé světlo. Nadešlo svítání.

Duncan s námahou otevřel podlité oči. Zašilhal k obloze za oknem, aby odhadl čas, ale bouře dál zuřila a barvila svět do pochmurné, mokré šedi.

Gideon se zvedl z matrace a zkontroloval náramkové hodinky. Kovové ručičky stály na místě. Ten vzorec už pochopil. Čas plynul normálně pouze v bezpečí hotelu. Jakmile vstoupili do těchto mechanických, pokřivených světů úkolů, všechny hodiny se zastavily. Nadpřirozené vymáhání pravidel znamenalo, že zde čas neplyne. Uvízli v ustrnulé noční můře. Byla to bizarní, nepřirozená realita.

Gideon zatřásl hlavou, aby zahnal přetrvávající vyčerpání, a vydal se do svého pokoje. Potřeboval prozkoumat to podivné kapání z minulé noci. Ve sporém ranním světle proudícím z parapetu si dřepl k tmavé louži na podlahových prknech. Přejel dvěma prsty po husté hmotě a přiblížil si je k nosu.

Udeřil do něj odporný pach hnijící mrtvoly.

Obočí se mu stáhlo a žaludek se vzepřel. Duncan přišel za ním a z morbidní zvědavosti se naklonil, aby si k louži také čichl.

„Uf!“

Pronikavý zápach rozkladu zasáhl Duncana jako rána pěstí. Zapotácel se do koupelny, padl na kolena a vyzvracel se do záchodové mísy.

Lapal po dechu, hrudník se mu prudce zvedal a dávil se znovu, dokud z něj nevyšla jen hořká žluč. „Do prdele! To je mrtvolný tuk. Proč je tu kurva mrtvolný tuk?!“

„Ty to poznáš?“ Gideon povytáhl obočí.

„Doma v lesích hnije mrtvol plno, ale vždycky jsem si zakrýval nos. Tenhle přímý zásah je prostě moc,“ zasténal Duncan a objal studenou porcelánovou mísu.

Gideon vstal a prohlédl si strop. Průsak, který byl včera jen úzkou čárou, se rozrostl v širokou tmavou skvrnu o velikosti basketbalového míče. Ta odporná tekutina kapající do jejich pokoje byl lidský mrtvolný tuk. Jaká hrůza na ně čeká v patře nad nimi?

Právě když si Gideon v koupelnovém umyvadle drhl ruce do krve, tiché ráno prořízl pronikavý výkřik. Přicházel shora.

Něco se stalo.

Oba muži vyrazili z pokoje a brali schody po dvou. V okamžiku, kdy jejich boty dopadly na dřevěné stupně druhého patra, udeřil na ně kovový, žaludek zvedající pach krve. Zápach s každým krokem k hornímu patru houstl a stával se nesnesitelně dusivým.

Nahoře na odpočívadle špinila podlahová prkna obrovská, temně rudá kaluž.

V koutě se k sobě tiskly tři dívky, třásly se a plakaly. Edgar se opíral o veřeje svých dveří, tvář bledou a ztrhanou.

„Co se stalo?“ vyhrkl Gideon.

Všichni čtyři zvedli hlavy, v očích ryzí hrůzu, jako by stanuli tváří v tvář samotnému peklu. Haley zvedla třesoucí se ruku. Po tvářích jí stékaly slzy smíchané s potem a chvějícím se prstem ukázala k Chleině ložnici.

Gideon sklopil zrak. Zpod Chloiných dveří prosakoval hustý, příšerný proud krve, plížil se do chodby a napájel obrovskou kaluž u jejich nohou.

Popošel dopředu, srdce mu bušilo v hrudi, a natáhl ruku k mosazné klice. Potřeboval zjistit, co se skrývá uvnitř.

Vtom mu kolem zápěstí sevřela prsty něčí ruka a zastavila ho. Gideon vzhlédl a střetl se očima s Edgarem.

„Jste si jistý, že ty dveře chcete otevřít?“ zeptal se Edgar mrtvým, mrazivým hlasem.