POHLED AUDREY

Seděla jsem tam a nepřítomně zírala na večeři přímo před sebou. Uplynulo dvacet čtyři hodin od chvíle, kdy jsem ztratila Mayu, a přesto na mně její vzpomínka ulpívala jako druhá kůže, kterou jsem ze sebe nedokázala sloupat. Jídlo vypadalo teplé a lákavé, ale pro mě mohlo být stejně dobře popelem.

Hazelin hlas ke mně doléhal, chvílemi slabě, jindy dost ostře na to, aby prořízl těžkou