Gia... Gio...

To bylo to jediné, na co jsem dokázala myslet ve chvíli, kdy jsem otevřela oči. Byla ale tma – příliš velká tma.

Pokusila jsem se vyslovit jejich jména, z hrdla mi však nevyšel ani hlásek.

A pak jsem to ucítila.

Vznášela jsem se a vzápětí padala...

Znovu do noční můry.

Tentokrát jsem v ní ale nežila.

Jen jsem jí přihlížela.

Zničehonic jsem stála v matně osvětlené místnosti a zírala n