**Tessa**

Zvedla jsem své třesoucí se tělo ze studené laminátové podlahy. Dusivá tíha zoufalství se mi už stihla zarýt hluboko do morku kostí a táhla mě ke dnu. Věděla jsem, že musím okamžitě jednat, než mě panika pohltí docela. Horečně jsem popadla telefon z kuchyňské linky a vytočila Boyda, svého vedoucího v místní kavárně. Vyzvánění mi znělo v uších přesně v tempu zběsilého bušení mého srdce.

Vteřinu poté, co to zvedl, jsem se naklonila nad linku a začala žadonit. „Boyde, tady Tessa. Moc tě prosím. Potřebuju každou směnu navíc, kterou mi v rozpisu můžeš dát. Myslím tím hned ode dneška.“

„Tesso, tenhle týden už máš napsaných pětadvacet hodin.“ Zněl soucitně, ale ostražitě.

„Zvládnu víc. Vezmu ranní směny před přednáškami, noční po zavíračce, víkendy, svátky, cokoliv, co pro mě máš. Prosím tě, Boyde. Je to pro mě otázka holého přežití.“

„Můžu se pokusit zvednout ti to na vyčerpávajících pětatřicet hodin týdně, ale to už narážím na samotný strop svého rozpočtu. A než se zeptáš – ne. Ze zákona ti nemůžu schválit zálohu na výplatu. Vedení firmy tyhle žádosti plošně zamítá, bez výjimky.“

„Pětatřicet hodin beru. Děkuju ti, Boyde.“ Zavěsila jsem a žaludek se mi sevřel nevolností.

Klesla jsem na tvrdou dřevěnou židli u malého kuchyňského stolu. Vzala jsem modrou propisku, zmačkaný kus papíru a pustila se do trýznivých počtů. Naškrábala jsem svou hodinovou mzdu, vynásobila ji novým limitem a odečetla daně. Do žaludku mi padl těžký kámen. Velmi rychle jsem si uvědomila, že i kdybych odpracovala maximum hodin a sedřela se z kůže, dám dohromady jen nepatrný, žalostný zlomek té obrovské sumy, kterou jsem potřebovala. Téměř to s tím dluhem nepohnulo.

Později jsem stála pod vařícím proudem vody ve sprše naší ponuré koupelny. Zběsile jsem si drhla kůži drsnou lufou a snažila se vymazat přízrak doteku, k němuž ani nedošlo. Žádné množství laciného mýdla však nedokázalo smýt odpornou, hnusnou vzpomínku na Kellanovu slídivou, dravou hrozbu, jež se mi ozývala v hlavě.

*Pěkná holka jako ty by ty prachy mohla vydělat za jediný víkend.*

Z toho otevřeného návrhu se mi stáhlo hrdlo. Chtěl, abych roztáhla nohy pro jeho kumpány z podsvětí. Čekal, že prodám své tělo, budu kouřit péra a snášet jakékoli zvrácené sexuální praktiky, které nějaký mafiánský boss uzná za vhodné, jen abych smazala svůj dluh. Hnána náhlým přívalem bezmocného, zaslepujícího vzteku a čiré hrůzy jsem napřáhla pěst. Vší silou jsem udeřila do mokré stěny sprchového koutu. Přes odřené klouby mi vystřelila ostrá fyzická bolest. Uvítala jsem to lokální bodnutí jako tolik potřebné rozptýlení od nesnesitelných duševních muk, jež mi rvaly rozum na kusy.

Mé legální finanční možnosti během několika následujících hodin vyschly s děsivou rychlostí. Zoufale jsem zatelefonovala na studijní oddělení univerzity v naději na zázračné stipendium nebo mimořádný odklad. Rozhovor skončil nárazem do neprostupné zdi. Referentka mi suše potvrdila, že jsem už pro tento rok vyčerpala veškeré dostupné federální studentské půjčky i státní vzdělávací granty. Systém odmítal vydat jediný desetník navíc.

Později odpoledne jsem seděla v boxu naproti Harper v místní kavárně. Běžný šum hovoru vysokoškoláků se slil do monotónního šumu. Hráz povolila a já se konečně zhroutila. Vylila jsem své nejlepší kamarádce celý ten bídný, děsivý příběh. Neušetřila jsem ji jediného detailu – popsala jsem Kellanovo zastrašující vniknutí do bytu, jeho nechutné, sexuálně explicitní výhrůžky týkající se mého těla i zdánlivě nesplnitelnou třicetidenní lhůtu na to, abych odněkud vykouzlila patnáct tisíc dolarů v hotovosti.

Harperina reakce byla okamžitá a nekompromisní. Čelist jí ztuhla a v prudkém rozhořčení práskla dlaní do stolu z imitace dřeva.

„Ten úchylnej zkurvysyn! On ti vážně navrhl, ses kurvila s jeho klientama, abys mu to splatila? Co si o sobě sakra myslí?“ Bylo jí úplně jedno, kdo její zvýšený hlas slyší.

„Je to někdo, kdo moc dobře ví, že jsem zatlačená do kouta a nemám kam uhnout. Na účtu mám třicet dva dolarů, Harper.“ Můj hlas zněl dutě, zatímco jsem prstem přejížděla po okraji keramického hrnku s kávou.

Harper bez vteřiny váhání natáhla ruku přes stůl a pevně mi sevřela prsty. „Vyberu si spořicí účet. Mám našetřenou tisícovku z víkendového barmanní. Je tvoje.“

„Nemůžu si vzít tvoje těžce vydělané peníze. Nedovolím ti, abys kvůli mým průšvihům přišla o svou záchrannou síť.“ Okamžitě jsem se pokusila prsty vyprostit, ale její stisk byl jako ocelová past.

„Ty si je nebereš, já ti je dávám. A žádné ne neberu. Tess, ten zmetek ti vyhrožoval v tvém vlastním bytě,“ pronesla neochvějně a upřela na mě pohled.

Její neochvějná věrnost mě hluboce dojala a já jen stěží potlačovala čerstvé pálení slz. Znala jsem však krutou matematickou realitu. „Harper, i s tvou štědrou pomocí a mým novým, vyčerpávajícím rozvrhem v práci mi bude pořád chybět nejmíň deset tisíc dolarů. K cíli máme neuvěřitelně daleko.“

Další celou hodinu jsme strávily horečným vymýšlením plánů. Na telefonech jsme projížděly stránky s predátorskými půjčkami, abychom ten nebezpečný nápad půjčit si od dalšího lichváře rychle a rezolutně smetly ze stolu. Četly jsme na internetu děsivé, násilné historky o vymáhání dluhů v podsvětí – kolena roztříštěná kovovými trubkami, útoky na rodiny, ženy nucené k nelegální prostituci, aby splatily neúnosné úroky. Další kriminální půjčka by se rovnala podpisu vlastního rozsudku smrti.

Toho večera v dusivém sevření mého malého pokoje zoufalství ještě ztěžklo. Seděla jsem na koberci, obklopená rozházenými, zbytečnými rozpočtovými tabulkami a popsanými listy ze sešitu. Přejela mnou vlna únavy sahající až do morku kostí a ztěžkla mi všechny údy. Zírala jsem na ta neúprosná čísla. Uvědomila jsem si, že i kdybych v kavárně brala dvojité a trojité směny a k tomu zvládala plný, náročný rozvrh na univerzitě, na uspokojení Kellana by to ani zdaleka nestačilo.

Kellanův slizký, výhrůžný hlas se znovu vplížil do mých úzkostných myšlenek. Byl jako přízrak, který se mi vysmíval ze stínů.

V záchvatu hluboké frustrace jsem popadla polštář z postele. Zvedla jsem ho nad hlavu a vší silou jím mrštila přes celou ložnici; sledovala jsem, jak bezmocně plácl o sádrokarton.

„To se nestane,“ zapřísáhla jsem se nahlas do prázdného pokoje.

Neexistoval vesmír, v němž bych jim dovolila vzít si jako splátku mé tělo. Opakovala jsem si, že z téhle noční můry za bílého dne prostě musí existovat nějaké jiné, legální východisko.

Vtom na nočním stolku u postele zabzučel rozsvícený displej mého telefonu.

Byla to nová textová zpráva od Harper, v níž stálo jednoduše: *Pojď ke mně. Mám víno a plán.*

Přesně o dvacet minut později jsem prošla odemčenými vchodovými dveřmi do jejího bytu. Těžce jsem klesla do měkkých polštářů na její pohovce v obýváku a zkopla boty. S vděkem jsem přijala velmi štědrou, vrchovatou sklenku laciného červeného vína, kterou mi podala.

Harper neztrácela čas zdvořilostmi ani nezávazným tlacháním. Sebevědomě se postavila před televizi a rovnou spustila svůj velkolepý plán.

„Musíme o ty peníze požádat Nolana.“

Ten návrh byl tak neuvěřitelně nečekaný, že jsem se špatně nadechla. Pořádným lokem vína jsem se málem udusila a divoce se rozkašlala, jak mi laciný alkohol pálil ohnivou cestu hrdlem.

„V žádném případě,“ prohlásila jsem vehementně a popadla papírový ubrousek, abych si utřela ústa. „Nolan je náš kamarád. Po kamarádech se přece nechce taková obrovská suma jako patnáct tisíc dolarů.“

Harper si založila ruce na prsou, zatvrdila se a byla připravená se do krve hádat. „Přátelé si pomáhají, Tess. Je to bohatý, úspěšný generální ředitel. Pro něj jsou to doslova drobné na kafe.“

„Něco jiného je pomoct s drobným problémem, a něco jiného žádat někoho, aby za tebe vyplatil lichváře.“ Zavrtěla jsem hlavou a pevně se držela svých hranic.

Kromě zjevného rizika, že bychom tak obrovským finančním břemenem zničily naše vybudované, pohodové přátelství, jsem váhala ještě z jednoho zásadního důvodu. K tomu muži jsem tajně chovala hlubokou, trýznivou romantickou náklonnost. Pokaždé, když Nolan nahodil ten svůj nenucený, odzbrojující úsměv nebo si ležérně vyhrnul rukávy své drahé košile a odhalil silná předloktí, v žaludku se mi divoce třepotali motýli. Samotná představa, že bych do těch komplikovaných milostných citů zamíchala špinavé peníze od lichváře, kriminální výhrůžky a doprošování, byla noční můrou, která hrozila výbuchem přímo do tváře. Odmítala jsem před ním vypadat uboze.

Po napjaté hádce, kdy jsme obcházely konferenční stolek sem a tam, Harper bezmocně rozhodila rukama. Neochotně souhlasila, že Nolana necháme přísně stranou jako naprosto poslední, zoufalou možnost. Dnes večer žádné zprávy.

Pak se jí však oči rozzářily a na tváři se jí usadil potměšilý úsměv. Když se posadila zpátky vedle mě, v očích jí plála nebezpečná jiskra.

„Už jsi někdy slyšela o sugar datingu?“ zeptala se bez obalu.

Ztuhla jsem se sklenicí u pusy. Druhý lok vína jsem málem vyprskla přímo na její vzorovaný koberec.

„Sugar dating? Jako dělat nějakému boháčovi placenou společnici nebo co? Vždyť to je v podstatě prostituce!“ vyjekla jsem prakticky a zírala na ni v morálním šoku.

Harper můj hlasitý výlev nijak nerozhodil. Klidně mávla rukou ve vzduchu a mou paniku smetla.

„Není,“ stála si pevně za svým. „Je to oboustranně výhodná dohoda. Moje spolubydlící Chloe to dělá už celé měsíce.“