Serena opřela těžkou hlavu o chladné sklo okénka. Neonová světla ubíhajícího města se rozmazávala do dlouhých, beztvarých šmouh, jak se jí v očích hromadily slzy. Tristanova obvinění doznívala v tichém prostoru a obracel se jí z nich žaludek. Samotná myšlenka na něj jí teď připadala absurdní. Odporná.

Celé roky snášela Mayinu promyšlenou, neúprosnou šikanu. Maya operovala ze zálohy – před Tristanem si hrála na sladkou, nevinnou oběť, zatímco Sereně za zavřenými dveřmi dělala ze života peklo. Serena polykala jízlivé urážky, zničené věci i soukromá ponižování. Doufala, že když bude mlčet, druhou ženu to přestane bavit. Místo toho, v okamžiku, kdy vymezila hranice a začala se bránit, ji Tristan ocejchoval jako agresora.

Z rodiny Sterlingových ji bez okolků vyhnali. Babička na ni hleděla s čirým opovržením, roztřeseným prstem ukázala ke dveřím a odhodila ji jako kus nepotřebného odpadu. Celý Westford věděl, že je vyděděnou dcerou rodiny Sterlingových.

Od chvíle, kdy jí zemřela matka, vedla Serena osamělý, trpký život. O pouhé přežití musela bojovat zuby nehty. Vybudovala si poctivé podnikání v oblasti erotického zboží. Byla to poctivá práce a vložila do ní celou svou duši. A přesto jí Tristan všechno vyčítal a na její živobytí pohlížel jako na špinavou skvrnu na své dokonalé pověsti.

„Opravdu stojí za to trápit se kvůli tak ubohému muži?“

Hluboký, podmanivý hlas prořízl těžké ticho na zadním sedadle.

Serena sebou trhla. Otočila hlavu a zrak se jí po vypitém alkoholu lehce zamlžil. Ve stínu vedle ní seděl muž. Měl vzpřímená záda a ostře řezanou, chladnou tvář. Chvíli trvalo, než její otupělý mozek zareagoval. Byl to ten vznešený neznámý z baru. Ten, který ji vytáhl z té šlamastyky.

Hřbetem ruky si otřela mokré tváře, odmítala před ním vypadat žalostně.

„Nepláču pro Tristana. Pláču sama nad sebou. Truchlím nad promarněnými, oklamanými roky svého mládí.“ Držela bradu nahoře a potlačovala chvění v hlase.

Dominic pomalu, rozvážně přikývl. Tmavýma očima spočinul na její zarudlé tváři a v pohledu se mu zračilo tiché porozumění.

„Víte, jaký je nejlepší způsob, jak naložit s neúspěšnou investicí?“

„Jaký?“

„Včas utnout ztráty.“

Jeho hluboký, sametový hlas rezonoval v uzavřeném prostoru, chvěl se koženými sedadly a rozechvíval jí srdce. Hleděla na něj. Tlumená záře pouličních lamp pronikala tónovanými skly a vykreslovala jeho ostrou čelist, rovný nos a aristokratický oblouk obočí. Vyzařovala z něj velitelská, dravčí přirozenost. Tristan byl podle většiny měřítek považován za krasavce, za zlatého chlapce jejich společenské vrstvy, ale tento muž ho bez námahy zastiňoval. Působil uhrančivě, měl v sobě magnetické nebezpečí, které Tristanovi zcela chybělo.

V jejím alkoholem nasáklém mozku přeskočila bezhlavá jiskra.

„Co si myslíte o prodeji erotických pomůcek?“ zeptala se.

Dominic povytáhl obočí. Ta náhlá změna tématu ho zaskočila, ale výraz jeho tváře zůstal klidný.

„Je to obchod jako každý jiný. Nemám na to žádný vyhraněný názor.“

Serena se slabě pousmála. V žilách jí koloval alkohol a boural její obvyklé zábrany. Posunula se na koženém sedadle a naklonila se k němu. Vůně jeho drahého parfému se mísila se slabým závanem tabáku a hlava se jí točila ještě víc. Zadívala se mu přímo do temných, bezedných očí.

„Myslíte si, že jsem krásná?“

Dominicova široká záda ztuhla. Seděl bez hnutí, zatímco ona bezostyšně narušovala jeho osobní prostor. Ve stísněném interiéru vozu bylo její tiché, podmanivé kouzlo nepopiratelné. Měla na sobě obyčejný kabát přes jednoduchý top, ale ta obnažená zranitelnost a odbojný plamen v jejích očích ji činily neodolatelnou.

Těžce polkl a ohryzek na krku se mu pohnul.

„Ano.“

Zkrátila intimní vzdálenost mezi nimi na minimum. Její dech ho polechtal na uchu, když zašeptala:

„Kdybych se s vámi chtěla vyspat, souhlasil byste?“

Ze předního sedadla se ozval přidušený zvuk. Caleb si přitiskl ruku na ústa a dusil v sobě smích.

Dominic vrhl do zpětného zrcátka vražedný, bleskový pohled. Caleb okamžitě ztuhl a pobavení z jeho tváře zmizelo. Řidič sáhl na ovládací panel a vysunul dělicí přepážku, čímž zadní sedadla neprodyšně oddělil od předku vozu.

Se zataženou přepážkou působil prostor ještě stísněněji. Dominic obrátil pozornost zpět k Sereně. Přimhouřil pronikavé oči a varovným pohledem zkoumal její zardělou tvář.

„Za noc se mnou se platí vysoká cena. Jste si jistá, že do toho chcete jít?“

Serena se jasně a nespoutaně rozesmála, protože si jeho slova vyložila po svém.

„Já peníze mám.“

Popadla z podlahy koženou kabelku a vylovila peněženku. Prsty neobratně zápasily se zlatým zipem. Vytáhla tlustý svazek bankovek – do posledního haléře všechno, co měla u sebe – a vrazila mu je do hrudi.

„Spočítejte si to. A kdyby to nestačilo, pošlu vám další na účet. Noc s vámi si můžu dovolit.“

Dominic zíral na zmačkané bankovky v jejích rukou. Za očima se mu začínala klubat bolest hlavy. Myslela to smrtelně vážně. Silná opilost jí zcela vyřadila zdravý rozum. S těžkým povzdechem si promnul spánky.

„To se dneska vyspíte s každým, kdo vás zachrání?“

Serena zavrtěla hlavou. Zvedla ruku a pohladila ho po pohledné tváři, přičemž její prsty setrvaly na jeho teplé kůži. Tiše se uchechtla.

„Nejsem tak hloupá. Chci se vyspat s vámi, protože jste neuvěřitelně přitažlivý. Můj bývalý i ta jeho snobská rodina mnou opovrhují. Mají mě za nevychované, trapné tajemství. Jsem odhodlaná najít si někoho, kdo Tristana ve všem mnohonásobně předčí, jen abych je vytočila k nepříčetnosti. Chci vidět jeho výraz, až zjistí, že jsem si našla někoho mnohem lepšího.“

Dominic na ni hleděl a vstřebával čirou absurditu jejího prohlášení. Chtěla ho využít jako nástroj pomsty. Než stihl na její zoufalou, opileckou logiku jakkoli odpovědět, skříply brzdy.

Pneumatiky se zakously do štěrku. Těžký vůz prudce zastavil, jakmile dorazili k mohutným kovaným branám sídla Oakhaven.

Náhlá změna setrvačnosti vymrštila Serenu vpřed. S vyjeknutím sklouzla ze sedadla.

Dominic zareagoval s bleskovou hbitostí. Natáhl ruku, zachytil ji v pase a přitáhl k sobě dřív, než stačila dopadnout na podlahu. Narazila do jeho teplé, svalnaté hrudi. Rukama se chytila klop jeho na míru šitého saka, aby udržela rovnováhu.

Zámky dveří cvakly. Caleb vystoupil ze sedadla řidiče a jeho kroky křupaly na štěrkové příjezdové cestě, jak se vzdaloval, aby jim dopřál soukromí.

Dominic sklopil zrak. Serena ležela napříč jeho klínem, tváře měla rudé od alkoholu i náhlého leknutí. Zadrkl se jí dech a na jeho čelist dýchla sladká vůně vína.

„Jsme tady. Vystupte si z auta,“ nařídil jí přiškrceným hlasem.

Místo aby se pohnula, Serena zůstala přitisknutá k jeho hrudi. Vzhlédla k jeho odměřené, a přesto nesmírně přitažlivé tváři. Ostré kontury čelisti, rovný nos a nebezpečná hloubka v jeho očích ji magicky přitahovaly. Hnána alkoholem a náhlou vlnou citového vzplanutí se pohnula.

Zvedla ruce a ovinula štíhlé paže kolem jeho šíje. Než ji stačil odtlačit, přitáhla se k němu a políbila ho přímo na ústa.

Dominicovi se šokem rozšířily oči. Celé tělo mu zkamenělo. Měkký, horký tlak jejích rtů na jeho vlastních byl nečekaný. Polibek byl nezkušený a neohrabaný, chutnal po sladkém víně a hořkých slzách, ale sálal z něj zoufalý žár.

Odtáhla se a polibek přerušila. Při pohledu na jeho ohromený výraz jí ze rtů uniklo hravé uchechtnutí.

„Máte sladké rty.“

Dominic zaťal zuby. V hrudi se v něm vzedmul silný impuls vyhodit ji na studenou příjezdovou cestu, který tvrdě zápasil se zvláštním, neznámým teplem rozlévajícím se v podbřišku. Chytil ji za zápěstí a pokusil se ji ze sebe sundat.

„Pusťte mě,“ varoval ji tichým, nebezpečným hlasem.

Serena zamrkala. Hravý úsměv na její tváři zmizel a nahradila ho náhlá, drtivá vlna žalu. Oči se jí zalily čerstvými, těžkými slzami. Emoční horská dráha dnešní noci si vybrala svou daň a prorazila její opileckou kuráž.

Se zlomeným šepotem se zeptala: „Taky si myslíte, že jsem chladná? Myslíte si, že nejsem něžná ani romantická? Proto se se mnou nechcete vyspat?“

Dominic ztuhl. Stisk na jejích zápěstích povolil. V jejím výrazu spatřil hlubokou nejistotu – rány, které v ní zanechalo Tristanovo citové týrání. Čelist mu ztuhla.

„Ne.“

„Tak proč nechcete?“

Hlas se jí zlomil a prořízl tichý interiér auta. Náhlé ponížení přeteklo a změnilo se v tichý pláč. Nekřičela ani nenaříkala. Jen tam seděla, křečovitě se držela jeho širokých ramen a po bledé, krásné tváři jí stékaly potoky slz. Kapky padaly jako třpytivé klenoty, chytaly slabé okolní světlo a dopadaly mu na hruď.

Slzy se vpíjely do drahé látky jeho košile šité na míru a zanechávaly nad jeho srdcem tmavé, vlhké skvrny. Cítil, jak mu to horké vlhko prosakuje až na holou kůži, jako by ho pálilo. Dominic hleděl na plačící ženu ve své náruči. Celý život strávil obklopen lidmi, kteří bažili po jeho penězích, moci nebo vlivu. Vůči falešným slzám a vykalkulovanému svádění byl naprosto imunní.

Jenže z té ryzí, zničující bolesti v Sereniných očích ho u srdce náhle a nečekaně bodlo. Vůbec nevěděl, co si má s tou zlomenou ženou vzlykající na jeho krku počít. Mohl jen nehybně sedět a vnímat, jak rytmus jejího pukajícího srdce buší přímo proti tomu jeho.