Blair vyčetla paniku v očích Sloane a pochopila svůj úkol. Sledovala Sloanino nepatrné kývnutí napříč sálem a spočinula pohledem na soptící dědičce. Nasadila hlas tak, aby se nesl nad tichým šumem hovoru okolních hostů a aby místní smetánce neuniklo jediné slovo.

„Máš naprostou pravdu, Sloane. Zrovna jsem si všimla, že slečna Bancroftová má dnes večer také model od Vane & Gable. Je to nádherný kousek, ale chybí mu ta tvůrčí odvaha zakázkového pojetí slečny Freyi Lockwoodové.“

Daphne Bancroftová to srovnání zaslechla zcela zřetelně. Šepot davu opěvující tu venkovskou náplavu jí už tak lezl krkem. Blaiřina poznámka byla jiskrou, která zažehla sud se střelným prachem. Daphne se odtrhla od svého hloučku a rázně vykročila po mramorové podlaze. Její podpatky bily do kamene jako výstřely. Hosté jí ustupovali z cesty, dychtiví přihlížet nevyhnutelnému krachu.

„Každá luxusní značka má svou osobitou tvář. Když znetvoříte návrh, plivnete tím na kulturu i historii celého módního domu. Nemáte žádné právo nosit Vane & Gable.“ Daphne se zastavila na krok od Freyi a shlížela na ni s aristokratickým opovržením.

Okolní společnost ztichla a napjatě sledovala rodící se konfrontaci. Lockwoodovi i Prescottovi měli v Oakhavenu moc, ale Bancroftovi představovali zcela jinou ligu. Nikdo se neodvážil bránit novicku proti miláčkovi celého města.

Freya ani nehnula brvou. Pouze svěsila paži a nechala Sloanino křečovité sevření sklouznout.

„Móda je subjektivní a styl je osobní věc. Mně osobně třeba váš náhrdelník připadá naprosto nevhodný. Ty masivní diamanty se tlučou s výstřihem. Vašemu vzhledu to ani v nejmenším neprospívá.“ Freya lhostejně pokrčila rameny.

Daphne polil hluboký, rudý ruměnec. Hruď se jí dula rozhořčením. Nula z venkova se opovažuje kritizovat šperk z nejvyšších pater společnosti!

„Máte vůbec ponětí, kdo tento náhrdelník navrhl? Jak se opovažujete hodnotit můj styl?“ Daphne zaťala ruce v pěst. Pohledem střelila vzhůru a utkvěla na třpytivé ozdobě vetknuté do Freyina účesu. „A ta čelenka. Postrádá jakoukoli rozpoznatelnou puncovní značku návrháře. Vypadá jako laciný šunt z tržnice. Vzít si k modelu Vane & Gable padělaný cetek, to je ta skutečná urážka.“

Freya zachovala netečný výraz, ačkoli v duchu jí vířily myšlenky. Neměla tušení, odkud ta čelenka pochází. Jen před půlhodinou ji u vchodu do panství vyhledal Gideon. Thane ji chtěl vidět. Následovala asistenta do soukromého salonku. Po krátkém jednání si Thane všiml jejího holého dekoltu a podal jí tuto zářící ozdobu. Bylo to nenucené gesto, jakási záloha. Pochybovala, že by se muž jako Thane zahazoval s laciným šuntem.

Sloane okamžitě vycítila příležitost, vzala z podnosu procházejícího číšníka křišťálovou sklenku s tmavým lesním džusem a podala ji dědičce.

„Prosím tě, nezlob se, Daphne. Freya se do města vrátila teprve nedávno. Ještě neroumí nuancím vysoké módy.“ Sloane pohladila Daphne po paži. Pak se otočila k nevlastní sestře a tvář zkřivila do masky hluboké, sesterské starosti. „Daphne je oficiální globální velvyslankyní Vane & Gable. Účastní se představení každé exkluzivní kolekce. Má přednostní přístup k řadě haute couture. Oficiální blog značky výslovně vyzdvihl její cit pro kombinování jejich modelů. Pokud Daphne říká, že tvé úpravy jsou nevhodné, má pravdu.“

Do napjatého kruhu vstoupil Cade s diplomatickým, zdvořilým úsměvem.

„Máme nahoře připravenou řadu náhradních šatů, slečno Lockwoodová. Možná by vám bylo příjemnější převléknout se do jedněch z nich?“

Cade se snažil zneškodnit rozbušku. Všichni v sále vnímali Freyinu podmanivou eleganci, ale urazit rodinu Bancroftových znamenalo společenskou sebevraždu. Freya však Cadeovu nabídku snadno dešifrovala. Ty náhradní šaty by bezpochyby byly nemožné, nepadnoucí katastrofy z minulých sezon, určené k tomu, aby ji srazily na kolena.

Freya pohlédla soptící dědičce přímo do očí a neustoupila ani o píď.

„Takže jste velvyslankyně značky? Měla jsem za to, že mluvím s hlavní návrhářkou. A i kdyby, jakmile oděv opustí ateliér, patří tomu, kdo jej nosí. Doporučuji vám, abyste kádrovala svůj vlastní šatník, slečno Bancroftová. Do mého se nepleťte.“

Ta slova zůstala viset ve vzduchu, chladná a ostrá jako břitva.

Daphnin rozmazlený, chráněný život ji nikdy nepřipravil na otevřený odpor. Lidé se před ní klaněli. Lidé se jí báli. A tato nevzdělaná husa z ní dělala terč posměchu. Daphne odmítala snést takové ponížení. Zvedla sklenku hustého, lepkavého džusu, zamířila přímo na Freyinu hruď a prudkým švihem zápěstí tekutinu vychrstla.

Freya zaznamenala pohyb svalů v Daphnině rameni zlomek vteřiny před úderem. Neuhnula dozadu. Místo toho natáhla ruku, popadla Sloane za rameno a trhla nevlastní sestrou přímo do dráhy letící tekutiny.

Tmavě fialový džus zasáhl Sloane plnou silou. Rozstříkl se po jejím sněhobílém živůtku, vsákl se do drahého hedvábí a zanechal za sebou obrovskou, křiklavou skvrnu. Kapky lepkavé šťávy potřísnily i Sloaninu bledou šíji a klíční kosti.

Ledový šok z rozlitého pití vytrhl Sloane z chladného kalkulu. Zůstala stát jako opařená. Zadrhl se jí dech. Realita zničených šatů a skutečnost, že posloužila jako lidský štít, jí zcela ochromily mysl. Snažila se zrežírovat Freyino znemožnění, a místo toho se sama ocitla v přímé křížové palbě. Roztřesenými prsty sáhla k hrudi a lepkavou spoušť jen ještě víc rozmazala po bílé látce.

„Tys uhnula?“ zírala Daphne na svou prázdnou sklenici a hlas se jí chvěl nevěřícností.

Freya vykoukla zpoza Sloanina potřísněného ramene. Koutky úst se jí zkroutily do posměšného úšklebku.

„Copak jste si myslela, že jsem hloupá, slečno Bancroftová?“

Tato urážka proťala ztichlý sál. Daphne zbělely klouby na rukou. Zhluboka se nadechla, připravená rozpoutat hysterickou scénu nevídaných rozměrů. Nikdo nebude dělat z Daphne Bancroftové hlupáka a vyváznout bez trestu.

Než však Daphne stihla vykřiknout, atmosféra v sále zhoustla. Tichý šum klevet vteřinou utichl. Cinkání křišťálu ustalo. Dav se rozestoupil. Do volného prostoru vstoupila Helena Bancroftová, následována suitou zámožných společnic.

Helena měla na sobě kostým od Chanelu šitý na míru, z něhož na dálku čišely staré peníze. Diamantový náramek na jejím zápěstí házel odlesky do lustrů. Tvář měla upravenou do dokonalé masky bohatství a estetické chirurgie. Její pronikavé, kalkulující oči přelétly celou scénu a kolem se rozhostila těžká, dusivá aura autority. Ženy kolem ní se podbízivě usmívaly, Helena je však zcela ignorovala. Vyzařoval z ní naprostý chlad.

„Mami,“ odložila Daphne prázdnou sklenici na projíždějící tác. Rozběhla se k matce a chytila ji za paži. „Ona mě šikanuje.“

Sloane se zachvěla. Se skloněnou hlavou civěla na fialovou skvrnu, která se jí vpíjela do živůtku.

„Paní Bancroftová,“ hlesla Sloane a hlas se jí třásl přesně tak, aby vyzněl dostatečně uboze.

Daphne se okamžitě chopila role vypravěčky a začala tkát lež s obratností zkušené herečky.

„Vůbec netušíš, co provedla, mami. S Freyou se nedá vyjít. Podívej se na mé šaty. Je to model za tři sta tisíc dolarů. Chudák Sloane má šaty jen za sedmdesát tisíc. Chtěla jsem Freye jen poradit ohledně vhodného stylu, aby rodina Lockwoodových neutrpěla ostudu. Místo aby poslouchala, urazila mě a schválně zničila Sloaninu róbu.“

Freya stála tiše a sledovala to divadlo, aniž by se pokusila je přerušit.

Helena nepožadovala žádné vysvětlení. Freyu dokonce ani nepoctila jediným pohledem. Její ledový zrak spočinul na Corinne, která právě přispěchala od rautových stolů.

„Paní Lockwoodová. Sloane je vyvolenou nevěstou pro naši rodinu. Skutečně dovolíte, aby ji dnes večer zastínila jakási vetřelkyně, kterou jste vytáhla z bláta? Co to vypovídá o vaší úctě k rodině Bancroftových?“ uhodila Helena hlasem jemným, a přesto smrtícím jako šlehnutí bičem.

Cade ztuhl. Slovní spojení *vyvolená nevěsta* mu drásalo nervy, ale na tváři udržel křečovitý úsměv. Všechny trumfy držela v rukou rodina Bancroftových.

Corinne skryla vnitřní škodolibost za dokonalou fasádu zoufalství a zkroutila ruce v klíně.

„Freya je Celiina dcera. Z venkova se vrátila teprve nedávno. Dělala jsem, co bylo v mých silách, abych ji vychovala...“ nechala Corinne větu vyšumět do bezmocného povzdechu.

Helena ji utnula odmítavým mávnutím ruky.

„Přesně tak. Přitáhla z venkova a postrádá základní vychování. Je to jen neotesaný samorost. Pokud se rychle nenaučí, kde je její místo, je to ztracený případ.“

Helena otočila hlavu a konečně pohlédla na Freyu. Zrak starší ženy putoval vzhůru a zastavil se na zářící ozdobě ve vlasech. Na Heleniných rtech se usadil blahosklonný úsměv.

„Ta čelenka, co máte na hlavě, měla premiéru minulý týden ve Varenii. Na náš trh se ještě ani nedostala. Pokud nemáte na pravé šperky, je to vaše věc. Ale promenádovat se tu v laciné napodobenině je zkrátka nevkusné.“

Freya udržela uvolněný postoj, ale srdce jí vynechalo úder. Napodobenina? Thane by jí přece padělek nikdy nedal. Z toho muže bohatství přímo sálalo.

Helena zaznamenala nepatrné zaváhání ve Freyina pohledu. Považovala to za strach, chopila se příležitosti a ještě víc přitvrdila v samolibém tónu.

„Myslíte, že lžu? Ten šperk patří klenotnictví Crown Jewels. To je značka vyhrazená výhradně pro královské rodiny. O možnosti získat takový kousek si mohou nechat zdát jen rody se staletími moci v zádech. Obyčejná lůza ani nezná jejich jméno.“

Daphne propukla v ostrý, vítězoslavný smích. V očích jí plála čistá zlomyslnost.

„Vzít si na galavečer falešné šperky! Viděla jsem už spoustu zoufalých kariéristek, ale tohle je ubohost nového kalibru. Ztrapnila ses před celým městem.“

Blair přispěchala z povzdálí, dychtivá nasbírat u dědičky plusové body.

„To vysvětluje, proč předtím nedokázala říct, kdo to navrhl. Koupila to někde z kufru auta.“

Shromážděným davem probublal tichý smích.

Helena zhodnotila situaci. Pohlédla na Sloane, která odváděla skvělou práci v roli politováníhodné oběti v potřísněné, pomačkané róbě. Pak se podívala na Freyu. I přes tu snůšku urážek nebylo možné popřít, že Freya vypadá úchvatně. Její osobité úpravy způsobily, že Daphniny konfekční šaty působily těžkopádně a bez nápadu.

Helena se rozhodla tuto hrozbu zničit přímo na místě.

„Usnadním vám to. Na kolena. Omluvte se Sloane a Daphne. Okamžitě jděte nahoru a převlékněte se. Udělejte to a my budeme předstírat, že k tomuto drobnému záchvatu vzteku nikdy nedošlo.“ Helena přednesla své ultimátum s ledabylou krutostí.

Daphne zvedla bradu a vyhřívala se v bezpečí matčiny záštity.

Sloane předstoupila. Postavila se přímo před Freyu a dbala na to, aby dav měl dokonalý výhled na její zničené šaty. V jejích očích se mihl temný záblesk zadostiučinění.

„Freyo, buď rozumná a omluv se. Paní Bancroftová ti dává velmi velkorysou možnost, jak z toho vyváznout,“ nasadila Corinne hlas přetékající falešnou starostí.

Freya sklopila zrak. Nechala ramena nepatrně poklesnout. Desítkám přihlížejících hostů připadala vyděšená. Vypadala jako zlomená dívka, která si právě uvědomila, že vylétla příliš blízko ke slunci.

Ve skutečnosti však Freya sváděla boj, aby potlačila úsměv. Mysl jí pracovala rychlostí blesku.

Věděla, jak se to s tou čelenkou má. Thane by neobchodoval s padělky. Pokud ten šperk pocházel z Crown Jewels, pak Thane disponoval mocí i rodokmenem, aby jej mohl získat.

Co však bylo ještě důležitější – Freya znala pravdu o ženě, která před ní stála. Helena Bancroftová se po Oakhavenu promenádovala jako nedotknutelná královna vysoké společnosti. Svou bezbřehou arogancí si vynucovala strach i úctu. Celé město s ní jednalo jako s modrou krví.

Freya však znala nejtemnější, nejstřeženější tajemství této matriarchy.

Helena neměla žádný urozený původ. Byla to zavržená, nemanželská dcera. Byla vyhoštěna z mocného rodu Radcliffů a poslána žít do Oakhavenu, aby se skandál zametl pod koberec. Helena celou svou osobnost vybudovala na základech ze lží a ukradené prestiže.

Freya si události ze svého minulého života pamatovala s naprostou přesností. Helenino bezbřehé ego ji nakonec dohnalo k tomu, že použila jméno Radcliffových k zastrašování obchodního rivala. Tato nehorázná neúcta vyprovokovala skutečnou hlavu rodu Radcliffů. Stará paní tehdy vtrhla do Oakhavenu s neúprosnou rozhodností, veřejně odhalila Helenin nemanželský původ a zbavila ji falešné autority. Z velké Heleny Bancroftové se stala vyvrženkyně ze slušné společnosti a přes noc se proměnila v největší terč posměchu ve městě.

Freya stála dál se skloněnou hlavou. Zírala na mramorovou podlahu a nechávala ticho narůstat. Nechala dav věřit, že se třese pod tíhou Heleniny moci. Nechala Daphne i Sloane vychutnávat jejich domnělé vítězství.

V duchu už kalkulovala další krok a připravovala se odpálit bombu, která rozmetá Helenin skleněný trůn na kusy.