Shrnuti
Dnes jsem zahodila svůj první polibek. Nebylo to v plánu. A navíc to bylo s úplně cizím člověkem.
Když jsem procházela chodbami Hesperijské akademie pro měňavce, udeřila mě do nosu známá vůně. Můj přítel Sawyer byl hned za rohem, ale nebyl tam sám.
„Ty jsi tak zlobivý, Sawyere,“ uchechtla se vlkodlačice Sloane.
„Jenom kvůli tobě, zlato,“ odpověděl a jeho hlas byl tlumený jejími rty.
Srdce se mi roztříštilo a nahradila ho vlna ledového vzteku. Nechtěla jsem je nechat vyhrát. Když jsem uviděla nedaleko stát neuvěřitelně pohledného cizince, nepřemýšlela jsem. Prostě jsem jednala. Popadla jsem ho za ramena, přitáhla si ho k sobě a přitiskla své rty na jeho.
Chutnal jako med a marshmallow. Byl pevný, mocný a naprosto ohromený.
Myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím. Myslela jsem, že od té impulzivní chyby prostě odejdu.
Ale když jsem vešla do své nové hodiny Přeměny a boje, abych unikla té bolesti, zatajil se mi dech.
Stál tam, svlečený do půl těla a smrtelně nebezpečný – ten muž, kterého jsem políbila na chodbě.
A nebyl to jen tak nějaký cizinec. Byl to profesor Killian – nejobávanější alfa v kraji. A právě si uvědomil, že jsem jeho osudová družka.
