Pozdní lítost alfy: Návrat skryté luny

„Byla jsem jeho špinavým malým tajemstvím. Hanbou jeho smečky. Teprve v den, kdy jsem ‚zemřela‘, si uvědomil, co přesně zničil.“

Jako jediný člověk ve smečce Briar a tajně vdaná manželka alfy Kaelena strávila Elara Sylverová tři roky jako duch. Snášela nekonečný posměch smečky a ze stínů sledovala, jak se Kaelen ukazuje s krutou, vysoce postavenou Vesperou – a to vše s tvrzením, že jde jen o „smečkovou politiku“.

Na jejich třetí výročí čekala Elara s dárkem, připravená podělit se o radostnou zprávu o svém těhotenství. Místo toho se jí dostalo toho nejchladnějšího odmítnutí: „Vespera je Luna, kterou tato smečka potřebuje. Ty... ty jsi byla jen chyba.“

Pak přišel ten ničivý požár. Elara zmizela v popelu.

Po pět trýznivých let byl alfa Kaelen uvězněn v noční můře, kterou si sám způsobil. Propadal šílenství, zatímco zoufale hledal družku, kterou tak bezohledně odehnal.

O pět let později vstupuje na území smečky Briar tajemná a neuvěřitelně mocná léčitelka jménem Elyssa. Je chladnější, naprosto dechberoucí a k autoritě alfy zcela lhostejná. Po jejím boku je holčička jménem Amara – dítě s pronikavýma, arogantníma očima, které vypadají přesně jako ty Kaelenovy.

Když ji roztřesený Kaelen konečně dostihne, hlas má chraplavý zoufalou nadějí: „Elaro... jsi to ty? Prosím, družko, pojď domů.“

Elyssa ho s mrazivým úsměvem prostě odstrčí. „Omlouvám se, Alfo. Jmenuji se Elyssa. A moje dcera? Ta otce nemá.“