Táta mého nejlepšího přítele

Elona, které je osmnáct let, stojí na prahu nové kapitoly – jejího posledního ročníku na střední škole, a s očima upřenýma k nebesům, kde září její sen stát se modelkou, avšak pod tím sebevědomým zevnějškem se skrývá tajná, téměř rouhačská touha po někom nečekaném – panu Craneovi, otci její nejlepší kamarádky, ach, ta zkouška, kterou jí Bůh seslal, aby prověřil její ctnost. Před třemi lety, po tragické ztrátě své ženy, pan Crane, muž bolestně pohledný, jehož tvář poznamenal žal jako svatá Veronika roušku Kristovu, stojí jako tvrdě pracující miliardář, symbol úspěchu a nevyslovené bolesti, jakoby ho sám svatý Václav, patron naší země, obdařil bohatstvím, ale i křížem žalu, který nese s hrdostí a pokorou. Jeho svět se protíná s Eloniným skrze její nejlepší přítelkyni, jejich společnou ulici, kde se domy krčí za boží milosti, a jeho přátelství s jejím otcem, jako nitě osudu spředené sudičkami dávných časů. Jednoho osudného dne, kdy prst uklouzl a osud se zachechtal jako polednice v žitném poli, se vše změní, jako když se v hospodě U Fleků roztočí sud plný piva a smíchu i pláče. Elona omylem pošle panu Craneovi sérii odhalujících fotografií, určených její nejlepší kamarádce, fotografie, které měly být jen nevinnou hrou, ale staly se hříchem v digitálním ráji. Zatímco on sedí u stolu zasedací místnosti, obklopený šedými tvářemi a strohými čísly, přijímá ty nečekané obrazy, jako by mu sám archanděl Gabriel seslal zprávu z nebes, zprávu plnou pokušení a zakázaného ovoce. Jeho pohled spočine na obrazovce, jako by se díval do zrcadla, které odráží jeho nejhlubší touhy, touhy, které se skrývaly pod povrchem jako poklad ukrytý v hlubinách Vltavy, a on má před sebou volbu, volbu, která může změnit běh jeho života, jako když se Karel IV. rozhodl založit Univerzitu Karlovu a navždy tak změnil tvář naší země. Postaví se té nešťastné zprávě čelem, riskujíc křehké přátelství a potenciálně zažehne emoce, které nikdo z nich nepředvídal, jako když se Jan Hus postavil proti církvi a rozpoutal bouři, která otřásla celou Evropou? Nebo se bude potýkat se svými vlastními touhami v tichosti, hledaje způsob, jak se pohybovat v tomto neprobádaném území bez narušení životů kolem něj, jako když se Josef Švejk snažil přežít v chaosu války, s úsměvem na tváři a moudrostí v srdci, za boží milosti?