Shrnuti
Zvěsti líčily alfu Kaelena ze smečky Železné krve jako hrůzostrašné, bitvami zjizvené monstrum. Pro dvacetiletou Cressidu, pozdně dospívající a dosud neproměněnou vlčici, kterou její vlastní otec týral a zavrhl, mělo být nucené manželství s ním rozsudkem smrti.
Ale muž, který před ní stojí v pracovně alfy, není žádná bestie. Je nebezpečně pohledný, hrozivě vysoký a naprosto rozzuřený královým nařízením.
Po svém masivním mahagonovém stole k ní posune chladnou smlouvu.
„Na veřejnosti budeme udržovat zdání. Ale za zavřenými dveřmi nesdílíme vůbec nic,“ ušklíbne se Kaelen a jeho temné oči ji zmrazí na místě. „Nikdy si tě neoznačím. Nikdy se tě nedotknu. A už vůbec si tě nevezmu k sobě do postele.“
Kaelen očekává, že bude plakat a prosit o své postavení, a tak ho naprosto zaskočí, když si Cressida s hlubokou úlevou oddychne. *Díky Bohyni.* Stále si může uchovat svou čistotu pro svého skutečného, osudového druha!
Zdá se však, že její naprostý nezájem v ledovém alfovi probouzí nebezpečný, teritoriální instinkt. Nařídil, že si od sebe udrží odstup, a přesto – když ji noční děsy doženou k tomu, že usne na studené podlaze svého osamělého pokoje – se záhadně probouzí v bezpečí, pečlivě přikrytá uprostřed jeho luxusní postele. Spojovací dveře jsou odemčené.
A v jejích snech se k ní přikrádá obrovský, zimně šedý vlk a v mysli se jí rozléhá jeho majetnický hlas: *„Jdu si pro tebe.“*
