Jeho zlomená omega

„Myslel jsem, že mi řeka bude hrobem. Místo toho mě odplavila přímo do náruče toho jediného muže, který dokázal mé roztříštěné kousky složit zase dohromady.“

Elian nepoznal nic jiného než bolest. Vyhladovělý, bičovaný a ponižovaný svým bývalým Alfou je zahnán na samý pokraj sil, když si ho nejbrutálnějším myslitelným způsobem přivlastní Alfův bezcitný syn. Se zničeným tělem a zlomeným duchem volí Elian zrádné proudy divoké řeky před životem plným nekonečného mučení. Očekává smrt. Místo toho se však probouzí v obrovské posteli cizince.

Alfa Kaelen ze smečky Stínového půlměsíce dobře zná hořkou pachuť odmítnutí. Jeho první druh ho, upoutaného na invalidní vozík, s úšklebkem odvrhl a nazval ho „ubohým mrzákem“. Kaelen na lásku zanevřel – dokud jeho Beta nevytáhne z vody polomrtvého, krutě týraného Omegu. Ve chvíli, kdy se Kaelen dotkne kůže křehkého chlapce, zažehnou se opojné jiskry pouta druhů.

Elian se bojí i vlastního stínu, a obzvlášť Alfů. Kaelen je ale jiný. Nevidí v něm rozbitou hračku; vidí v něm celý svůj svět. Kaelen přísahá, že Elianovy jizvy zahojí krůček po krůčku, polibek za polibkem, a dokáže mu, že i Alfa na vozíku může být tím nejnelítostnějším ochráncem.

Ale právě ve chvíli, kdy Elian začne důvěřovat hřejivosti Kaelenova objetí – a novému životu, který v něm zázračně roste – vrací se jeho děsivá minulost. Monstra, která ho zlomila, ho teď loví a hrozí, že zničí jeho nově nalezenou rodinu.

Podcenili však Alfu, který by spálil svět na popel, jen aby svého Omegu ochránil. A naprosto zapomněli na jeden zásadní detail: Elian není žádný obyčejný Omega. Pod popelem jeho traumat se totiž chystá procitnout dřímající ohnivá magie.

Dokážou se dvě zlomené duše navzájem uzdravit včas, aby mohly čelit blížící se válce? Nebo stíny minulosti jejich plamen navždy uhasí?