Nárokovaná dvojčaty Krvavého měsíce

„Je to jen podřadná služka! Sem nepatří!“ zaječela moje nevlastní sestra Vespera a pokusila se mě vystrčit z velkého sálu. Ale děsivá dvojčata Alf se na ni ani nepodívala. Prošla kolem zlaté dívky smečky a zahnala mě do kouta, přičemž jim v očích planul divoký, majetnický žár. „Zmlkni,“ zavrčel na ni Zaric, jeho temné oči upřené výhradně na mě. Varek se naklonil blíž a jeho spalující dech mi vyslal mráz po zádech. „Ona je naše družka... naše jediná Luna.“

Jakožto vlastní dcera Bety smečky Karmínového měsíce měla Elara žít životem plným úcty. Místo toho z ní ve vlastním domově udělali otrokyni, neúprosně trýzněnou krutou macechou a zlou nevlastní sestrou Vesperou. Když její otec sjedná dohodnuté spojení mezi Vesperou a budoucími vůdci smečky – brutálně mocnými a bezohlednými dvojčaty Alfami, Zaricem a Varekem – Vesperina arogance nezná mezí. Celá smečka netrpělivě očekává svatbu století. Tedy až do oslavy osmnáctých narozenin dvojčat.

Opojná přitažlivost pouta pravé družky roztříští pečlivě připravené plány všech zúčastněných. Měsíční bohyně si nevybrala krásnou, arogantní Vesperu. Namísto toho uvázala červenou nit osudu k jizvami poznamenané, zlomené dívce skrývající se ve stínech.

Dva naprosto dominantní Alfové. Jedno osudové pouto. Lidé, kteří dříve Elaru šikanovali, se jí nyní třesou u nohou. Tváří v tvář smrtící žárlivosti své nevlastní sestry a měnící se moci ve smečce – uteče Elara před touto dusivou, intenzivní láskou? Nebo přijme dvojité znamení dvojčat a přivlastní si svou karmínovou korunu?

Kdysi byli její noční můrou. Teď pro ni klidně nechají shořet celý svět.