Shrnuti
„Vlastníma rukama jste mě uvrhli do pekla, netušíce, že se vrátím s jeho pánem na vodítku.“
Osmnáct let byla Elara Vaughan hýčkaným klenotem své rodiny. Až do chvíle, kdy se objevila Sienna – údajná „pravá dědička“ vyzbrojená manipulativním systémem a klamně nevinnou tváří.
Aby se zavděčili křehké a ubohé Sienně, rodiče i bratři, kteří kdysi Elaru zbožňovali, se k ní obrátili zády. Bez sebemenšího zaváhání ji bezcitně odklidili do Aureliánského institutu – živoucí noční můry vydávající se za polepšovnu.
Uplynuly dva roky nekonečné temnoty, mučení a drsného boje o přežití.
Když její druhý bratr Kaelen s povýšeným úšklebkem přijel ve svém luxusním sporťáku v očekávání, že si domů odveze zlomenou dívku, jež se bude plazit a škemrat o jejich lásku, narazil na mrazivou realitu. Žena, která před ním stála, byla chladná a nebezpečná cizinka.
„Neříkejte mi sestro, pane Kaelene. My se neznáme,“ prohlásila a v jejích očích nebyla ani špetka vřelosti.
Elara už o jejich ubohé, pokrytecké rodinné pouto nestála. V nejhlubší temnotě propasti totiž potkala nejděsivější tabu celého města – Rogana Vyxena, nelítostného a chladnokrevného vůdce syndikátu Vyxen.
Pro svět je Rogan krvežíznivý tyran a zrůda, která vládne podsvětí železnou pěstí. Pro Elaru je však oddanou šelmou, která ochotně zatahuje drápy, aby ji mohla povznést na svůj trůn.
Když se Siennina falešná maska konečně rozpadne, „pokrevní příbuzní“, kteří Elaru odvrhli, padají na kolena a v slzách ji prosí o odpuštění.
Ale už je příliš pozdě.
Rogan si líně stírá krev z kloubů na rukou, majetnicky si Elaru přitáhne do objetí a věnuje její plazící se rodině krutý úsměv.
„Přinuťte ji uronit byť jen jedinou slzu a celou vaši pokrevní linii obrátím v popel.“
Omluvy jsou laciné. Odvržená dědička překročí kosti svých zrádců, aby byla korunována královnou podsvětí.
