Šach mat čistokrevnému králi

„Šach mat,“ řekla jsem tiše a posunula svou královnu po leštěném dřevě.

Lucien, ten arogantní starší student, který mi z prvního dne na Oxfordu udělal peklo, neztropil scénu. Místo toho se opřel. Na rtech mu pohrával nefalšovaný, temný úšklebek.

„Tady na Oxfordu funguje jistá dynamika,“ řekl mi později, když mě zahnal do kouta u velkého krbu a jeho hlas sametově duněl. „Dynamika moci, důvěry, kontroly... A já chci o tebe v tomto tanci usilovat.“

Myslela jsem si, že Tenebris je elitní akademický spolek. Netušila jsem, že je to tajný podzemní BDSM klub.

A už vůbec jsem neznala pravdu o sobě samé.

Jsem Evangeline, osiřelá dívka ze Švýcarska, která si cestu na tuto prestižní akademii koupila pomocí šachovnice. Lucien je Cassander, telepatický král čistokrevných upírů skrývající se mezi smrtelníky, kterého ředitel přinutil dělat chůvu tikající časované bombě.

Ta časovaná bomba? Já.

Jsem Vesperis. Třináctá královská linie. Monstra, kterých se bojí i samotná monstra, vyhlazená před staletími za děsivé válečné zločiny. Nevím o tom, že procházím proměnou. Netuším, že celá škola plná upírů mě bude chtít zabít v okamžiku, kdy se má krev probudí.

Vím jen to, že nejnebezpečnější kluk na Oxfordu mě chce mít na kolenou – a je ochotný vyrvat hrdlo komukoliv dalšímu, kdo se opováží se mě dotknout.