Jizvy nechtěných

Osmnáct let oddanosti bylo vymazáno během jediného odpoledne. Když se biologická dcera lstí vetřela do sídla Caldwellů, zbavili se Sloane jako odpadu. Poslali ji do nechvalně proslulé akademie, která měla za cíl zlomit ducha problematických dědiců, kde ji trápili hlady, bili a zavírali do tmy. Když si pro ni její arogantní bratr konečně přijede, nechá ji napospas osudu na mrazivé horské silnici a čeká, že se s pláčem připlazí zpátky.

Šeredně se mýlí. Dívka, která by se hnala za jeho autem, je pryč.

Po návratu do domova, který doslova vymazal její existenci – z její ložnice udělali obrovskou šatnu pro „skutečnou“ dceru – je jediným cílem Sloane holé přežití. Vyzbrojena ukradeným perem a srdcem z ledu se pohybuje po sídle jako ve válečné zóně. Její rodina je připravena na slovní přestřelky a malichernou žárlivost. Na co ovšem připraveni nejsou, je dívka, která se bezchybně uklání, mechanicky se omlouvá a hledí na ně s absolutní lhostejností, ze které mrazí v kostech. Tou největší pomstou totiž není nenávist. Je to naprosté, nepopiratelné vymazání.