Hříšné sliby

Sledovala jsem, jak se můj manžel, za kterého jsem byla dva roky vdaná, noří do mé nejlepší kamarádky.

Dělali to v prudkém lijáku, smáli se u toho a sráželi můj celý svět do bláta.

Nekřičela jsem. Nepadla jsem na kolena.

Místo toho jsem v té bouři odešla s mužem, který stál po mém boku – s jejím manželem.

Roman Ashford je muž vytesaný z ledu a násilí. Měl být jen mým společníkem v žalu. Měl mě prostě odvézt domů a nechat mě napospas mému neštěstí.

Ale v potemnělém hotelovém pokoji, roztřesená a zbavená svých naivních iluzí, jsem pohlédla do jeho temných, nebezpečných očí a učinila mu smrtící návrh.

„Podveďme je,“ zašeptala jsem. „Nechávejme jim stopy. Dohnaňme je k šílenství, než je zničíme nadobro.“

Ani nemrkl. Jen mě odnesl do postele a ukázal mi, jaké to je být s opravdovým mužem.

Byl to bezchybný plán. Chladný, vypočítavý a šlo v něm čistě o odplatu. Žádné city v tom nehrály roli.

Je tu ale něco, co mi Roman neřekl. Není to jen podvedený manžel s nudnou prací. Je to nelítostný král podsvětí, který celé roky vyčkával ve stínech.

A teď, když mě dostal do rukou, nemá v úmyslu nechat naše partnery – ani mě – jen tak odejít.

Chtěli jsme pomstu.

Ale to, co jsme stvořili, nás možná všechny sežehne zaživa.