Roztříštěná svatyně: Odloučení první Luny

„Myslím, že bychom měly mít rozvrh. Já ho budu mít čtyři noci a ty tři.“

To byl troufalý požadavek osmnáctileté dívky, kterou Měsíční bohyně právě seslala mému manželovi jako jeho druhou družku. Já byla jeho První Luna. Dvě desetiletí jsme s Dominicem společně procházeli peklem. Ale ve chvíli, kdy dorazila Kelsie, bylo dvacet let neochvějné věrnosti zastíněno jejími nahranými záchvaty paniky a toxickými intrikami. Chtěla můj titul. Chtěla mou pracovnu. Ale ze všeho nejvíc chtěla, aby můj manžel porušil svůj jediný slavnostní slib.

To odpoledne, kdy jsem je našla, jak se páří v mém soukromém útočišti, pouto druhů ve mně nejen prasklo – roztříštilo se na kousky. Teď jsem vyhnána do stísněného pokoje pro služebnictvo, zatímco ta vetřelkyně vládne v mém rozlehlém apartmá. Každou noc ležím s otevřenýma očima, když se naše telepatické spojení náhle aktivuje, a sleduji, jak si můj Alfa narychlo obléká šaty, aby k ní mohl spěchat, protože se cítí „nejistá“. Slibuje mi, že mě stále miluje, aniž by si uvědomoval, že mě jeho ukvapené, mechanické doteky už nechávají naprosto chladnou.

Dominic si myslí, že se pomalu učím přijmout své podřadnější místo v tomto poutu tří. Nemá tušení, že ta tichá, poslušná manželka, kterou nechává za sebou ve tmě, už není jeho družkou. Je vlčicí, která tiše čeká na dokonalý okamžik, aby ho definitivně odmítla a sledovala, jak jeho křehký nový svět lehne popelem.