Žádná druhá šance pro lykanského krále

„Nejsi nic víc než slabý člověk, Vespero. Nemáš na to, abys byla mou královnou. Ale můj vlk tě vyžaduje – takže budeš mou milenkou.“

„To raději shniju v pekle, než abych s tebou sdílela lože, králi Dravene.“

„Pak si tedy užij chladné železo mých žalářů.“

***

Přišla jsem o své království, svou rodinu i svou identitu kvůli posedlosti jednoho šílence. Když jsem utekla do lykanské říše, myslela jsem, že konečně budu moci začít znovu a v klidu.

Osud je ale krutá bestie.

Jsem předurčenou družkou chladného, arogantního lykanského krále Dravena. Místo toho, aby mě přijal, mě veřejně ponížil, vybral si svou elitní milenku a zavřel mě do svých žalářů, aby zlomil mou vůli. Myslel si, že jsem jen křehký, bezmocný člověk.

Šeredně se pletl.

Když mě bezohledný král vyvrhelů Ryker unese, aby mě využil jako zbraň, rozhodnu se, že je čas přestat se skrývat. Vyzbrojená svou magií větru a legendárním zlatým kopím přetrhám jejich řetězy, ukradnu jejich válečná tajemství a roztříštím to předurčené pouto přímo Dravenovi do tváře.

Teď ten arogantní král klečí na kolenou, drásá si hruď a prosí o druhou šanci.

But já už mu svou odpověď dala... a lykani druhé šance nedostávají.