Shrnuti
„Byla jsem otloukánkem smečky. Patetický, bezbranný vyvrhel předurčený k tomu, aby byl zlomen.
Když mě Kendra a její krutá trojice zahnaly do kouta na chodbách Crestwoodu, připravila jsem se na známé pálení krve a ponížení. Plíce mě pálily. Ruce jsem měla přišpendlené. Myslela jsem, že zemřu jako nikdo bez jména, udušená pod jejich naleštěnými botami.
Mýlila jsem se.
Chodbou se prohnalo děsivé, zemí otřásající zavrčení. Vzduch se okamžitě ponořil do mrazivé temnoty, nasycené omamnou vůní borovice, hromu a syrové, dusivé moci.
Ne jeden, ale hned tři páry žhnoucích očí se upřely na mou zbitou, krvácející postavu.
Zane, Ryker a Griffin. Nejsmrtelnější vymahači Rady svrchovaných. Nedotknutelní, bezcitní alfa dědicové Silverpinu.
Nepřišli jen proto, aby zastavili šikanu. Prohnali se chodbou jako dravé šelmy a drtili kosti každému, kdo se odvážil mým směrem byť jen nadechnout.
„Je naše,“ zavrčel Zane. Z prstů mu vyjely smrtící drápy, zatímco si přitáhl mé třesoucí se tělo ke hrudi a jeho pohled sliboval naprostý masakr. „A každý, kdo prolil krev naší družky, se utopí ve své vlastní.“
Přes noc jsem se z šikanovaného slabocha stala střeženou obsesí tří nejnebezpečnějších žijících alf. Přísahají, že mě korunují svou Lunou. Slibují, že vypálí elitní rodiny, které mi ublížily.
Ale zatímco temné spiknutí zahrnující nemrtvé vyvrhele a zrádnou rodinu Cliveových hrozí, že rozvrátí náš svět, stojím před volbou.
Budu se krčit za monstrózní silou svých alf… nebo konečně vycením vlastní tesáky a vymůžu si svou krvavou pomstu?“
