Ukováno ve stříbře

„Stříbrná dýka zasyčela na mé klíční kosti a sežehla deset let dusivých okovů. ‚ODMÍTÁM TĚ!‘ prořízl můj hlas vlhkou jeskyni.“ Calla Brierwoodová, tajná dcera mocného Alfy, obětovala vše, co měla, za svou svobodu. Uvězněná ve finančně zneužívajícím a emocionálně dusivém svazku s narcistickým druhem se odhodlá k absolutnímu tabu: vrazí smrtící stříbro přímo do svého znamení druha. Nyní, ocejchována temnou jizvou Odmítačky, očekává už jen život v izolaci, kde se bude skrývat za dokonalým úsměvem, zatímco její vnitřní svět krvácí.

„Není nic, co bys nedokázal spravit! Vrať ji zpátky!“ zařval jsem do sterilní prázdnoty, ale moje pěsti nedokázaly přeprat smrt. Moje osudová družka byla pryč a nechala mě samotného se zoufalým křikem našich novorozených dcer, dvojčat. Alfa Kaelen z Valeriovy gardy je zocelený válečník, jehož vesmír se roztříštil v ten samý den, kdy se stal otcem. Kaelen, jemuž zbylo jen blednoucí znamení družky, které mu fyzicky spaluje kůži, provede krvavý rituál, aby svou duši připoutal k dcerám a své roztříštěné srdce navždy uzamkl. Je to Alfa stvořený pro válku; nemá čas na zármutek a už vůbec ne místo pro další družku.

Dvě zlomené duše, z nichž každá si nese fyzické i emocionální jizvy přetrženého osudu. Když Callu její toxická minulost odmítá nechat jít a Kaelenovy povinnosti ho zavedou na území Brierwoodu, vesmír je násilím srazí dohromady. Vysmívá se jim snad Měsíční bohyně, nebo je to ta krutá a nádherná druhá šance, kterou tak zoufale potřebují? Dokážou traumatizovaná Odmítačka a zuřivě ochranitelský otec vykovat lásku, která bude silnější než okovy jejich minulosti?