Shrnuti
Aria byla Lunou smečky Zimní mlhy, proslulá svými úspěchy ve válečné strategii. Její přínos byl klíčový pro to, aby se její smečka stala nejmocnější v celé zemi.
Vše v jejím životě by mělo být perfektní.
...Až na to, že nebylo.
Ve skutečnosti byl Ariin život všechno, jen ne úspěšný. Byla bezmocná vůči rozmarům svého násilnického Alfa partnera a jeho milenky. Partnera, který ji nikdy nemiloval. Sleduje, jak jejich vztah roste, a má na výběr, zda utéct, nebo zemřít ve snaze udržet si pozici Luny.
Ale tohle není příběh o tom, jak Aria získá jeho uzavřené srdce, dokud ji konečně nezačne milovat.
Ne, tohle je příběh o tom, jak Aria zemřela.
Takže, když se jí naskytne příležitost vrátit se v čase a zkusit to znovu... využije ji?
...Nebo je jí souzeno znovu prožít své chyby?
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
"...A co když odmítnu?" zeptala jsem se váhavě.
"Pak zůstaneš v Propasti a navždy budeš prožívat své pozemské vzpomínky."
V mysli se mi vybavily obrazy, které mě právě mučily a ukazovaly mi mou smrt znovu a znovu. Teď už jsem věděla, že mi je musela ukázat strategicky, abych okusila, jak by vypadalo mé odmítnutí.
"Pak už nechci být Lunou... a nechci být Alericovou partnerkou," řekla jsem a překvapila jsem tím i samu sebe, že smlouvám s Bohyní. Ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že se mi něco nezdá.
"To je osud, který jsem ti vybrala."
"Pak ho nepřijímám," argumentovala jsem. "Myslím, že mi něco neříkáš. Důvod, proč potřebuješ, abych se vrátila tak moc."
Mlčela a stříbrnýma očima si mě ostražitě prohlížela.
"...Takže mám pravdu," řekla jsem a její ticho jsem brala jako potvrzení.
