Amnézie: Rozvod s mým bezcitným manželem

Probouzím se s naprosto vymazanými pěti lety vzpomínek, jen abych zjistila, že jsem vdaná za muže, kterého jsem kdysi zoufale milovala. Ale můj takzvaný manžel se ke mně chová jako k odpadu. Veškerou svou něhu si schovává pro svou drahocennou lásku z dětství a mě ignoruje, i když můj život visí na vlásku. Všichni tvrdí, že jsem jím uboze posedlá a ochotná dělat jí poslušnou služku, jen abych mohla zůstat po jeho boku. Absolutní výsměch. Vždyť si ho ani nepamatuju. Jelikož se ke mně tenhle arogantní cizinec chová tak mizerně, zkrátka mrštím rozvodovými papíry na jeho stůl a odcházím. Přesto nedlouho poté ten samý muž, který mnou kdysi opovrhoval, uprostřed noci zběsile přechází před mými dveřmi a hlas se mu třese zoufalstvím: „Prosím... nemohla bys mi dát ještě jednu poslední šanci?“