Shrnuti
„Jsi dost starý na to, abys mohl být můj otec.“ Zaklonila jsem hlavu, hlas navzdory bušícímu srdci pevný.
Alessio si mě změřil od hlavy až k patě a na pohledné tváři se mu pomalu zvedlo tázavé, arogantní obočí. „A raději mi věř, že ve zlomku vteřiny bych si tě přehnul přes koleno a zřezal tě tak, že bys nevěděla čí jsi.“
Alessio Ferara byl duch.
Děsivý mýtus z krvavé minulosti mé rodiny, údajně už desítky let mrtvý.
Nyní byl z masa a kostí – a byl to můj únosce.
Neměla jsem se mu dívat do očí. Neměla jsem se postavit tomu chladnokrevnému donovi, který vtrhl na mou svatbu a odtáhl mě z jedné noční můry přímo do své zvrácené pomsty.
Měl to být můj strýc. Muž, kterého můj otec vymazal z dějin.
Teď to byl nelítostný manžel, který mi násilím navlékl na prst svůj prsten. Nechtěl mě. Chtěl mě jen zlomit, aby potrestal můj rod.
Měla jsem se ho bát. Měla jsem utéct v okamžiku, kdy mě zamkl ve svém rozlehlém, nehostinném sídle.
Ale když se jeho temný, bezcitný pohled upřel do mého s dravým příslibem, uvědomila jsem si, že to nejnebezpečnější v tomhle mafiánském světě není zbraň namířená na mou hlavu. Byl to ďábel stojící přímo přede mnou, a děsivé zjištění, že začínám prahnout po jeho plamenech.
