Shrnuti
Jsem jenom švorcová venčitelka psů, která se snaží přežít v Chicagu.
On je Grigorij Belinskij – urostlý miliardář v obleku na míru s údajnými vazbami na mafii a s očima jako roztříštěné stříbro.
Poznali jsme se, když se téměř sedmdesátikilová německá doga, kterou jsem zrovna venčila, rozhodla uprostřed veřejného parku agresivně obskočit jeho nohu.
Připravovala jsem se na obrovskou žalobu. Místo toho jsem se dočkala ďábelského úsměvu a zlatě ražené vizitky.
Přísahala jsem své obchodní společnici, že to byla čistě profesionální katastrofa. Ale po několika drincích na terase střešního apartmánu ze mě vymámila detailní popis chlípné, vysoce explicitní fantazie o tomhle impozantním generálním řediteli.
Popsala jsem, jak ho svlékám. Jak usedám obkročmo na jeho masivní tělo. Jak na něm jedu, dokud z toho oba úplně nepřijdeme o rozum.
O čem jsem ale neměla ani tušení?
Celé to sprosté přiznání si nahrála.
A ten zvukový soubor přeposlala rovnou na jeho soukromé číslo.
Srdce se mi zastaví, když se mi rozsvítí displej telefonu s příchozí zprávou od samotného nelítostného miliardáře.
„Moje zasedačka. Dvacet minut. Uvidíme, jestli dokážete svá slova podložit činy.“
