Shrnuti
„Zasloužíš si zemřít.“
To byla slova, která na mě zavrčel můj osudový druh Julian, když majetnicky objal mou adoptivní sestru Vivienne.
Byla jsem skutečnou dcerou Obsidiánové smečky, na patnáct let ztracenou a vychovanou Odpadlíky. Když jsem se konečně vrátila domů, myslela jsem si, že mé noční můry jsou u konce. Myslela jsem, že jsem našla svou skutečnou rodinu. Myslela jsem, že jsem nalezla lásku.
Ale mýlila jsem se. Nechtěli divokou, zlomenou dívku. Chtěli Vivienne – tu dokonalou, sladkou falešnou princeznu, která mi ukradla život, lásku mých rodičů a nakonec i mého druha.
Falešně mě obvinili ze zločinu, který jsem nespáchala, a má vlastní rodina se ke mně obrátila zády. Julian mě zavrhl, přetrhl naše posvátné pouto a přivlastnil si právě tu dívku, která mi zničila život. Vyhnaná, zbitá a ponechaná napospas smrti v divočině – mysleli si, že to je konec Elary.
Mýlili se.
V hlubinách mého zoufalství se v mé krvi probudila prastará, dřímající síla – legendární Bílý vlk. A ze stínů vystoupil Lucien, nelítostně mocný Alfa, jehož pouhá přítomnost sráží říše na kolena. Neviděl ve mně zlomeného vyvrhele. Viděl královnu. Viděl svou pravou družku.
Předhodili mě vlkům, ale já se vrátila v čele smečky. Už nejsem ta ubohá dívka, která žebrá o drobty lásky. Vracím se pro všechno, co mi ukradli.
A tentokrát se Obsidiánová smečka pokloní své Pravé Luně.
